Lauru přijmou v březnu do školky!!
Do třídy k Dádovi!!!

To chce panáka…

Lála: Jdu za mamkou, ať mi nakreslí hada.
Dáda: Počkej na tátu, až přijde z práce. Včera jsem chtěl, aby mi namalovala liopleurodona a namalovala sluníčko, zase…
Má pravdu, ten chlapec!

M. nechal děti vyškrtat sloupek v tiketu sportky.
Jako vymazlená kombinace 1, 2, 3, 4, 5, 6!
Mám takový tušení, že dneska to vyjde!

Opět se mi dostalo té výsady jet k pediatrovi s oběma, sama.
S nemocným Dádou a jeho výkonnou asistentkou Lálou.
A jako příště už to fakt tak udělám, strčím jí kartičky pojištěnce do kapsy, pití a ranní moč do batohu a počkám na ně v autě!
Nejdřív sprdla lidi v čekárně, že jí půlka neodpověděla na pozdrav. V sesterně donutila bráchu sednout si na houpacího koníka, aby se uklidnil (jeho fóbii z bílých plášťů zná a snaží se jí minimalizovat). Ve futrech ordinace rovnou oznámila, že Dáňa injekci nechce a že mu slíbila, že to zařídí. Následně mu přikázala pořádně otevřít pusu, že jinak doktorka ty bacily na mandlích neuvidí a že když bude říkat ááááááá, tak to hodně pomůže. Na závěr v lékárně podala magistře recept, že jdeme vyzvednout ty „amoletika“.
Už aby uměla řídit, to zůstanu doma úplně, a dcera se postará, inženýrka tříbarevná jedna!