5:30 vstávám. Doufám, že zbytek klanu procitne až mnohem později a já stihnu v klidu vyřídit vše potřebné. Zkontrolovat objednávky, platby, odpovědět na maily a zabalit balíčky.

5:45 Laura vstává též. Přišourá se za mnou do koupelny a kňučí, že nemá ráda světlo, ať zhasnu. Žádosti není vyhověno, řasenkou bych pak těžko trefila hlavu, natož oko.
Dcera to řeší typicky po lálovsku, z pokojíčku si nese sluneční brýle, nasadí si je a za zády mi nehnutě okouní, dokud ze sebe u zrcadla neudělám člověka. Paráda, ještě jí dát bílou hůlku do ruky a postavit ke kostelu, hned máme další příjem do rodinného rozpočtu.

06:00 – 07:30 chaos. Tisknu faktury, vařím kakao, stelu. Vážím balíky, češu culíky, kompletuju všem oblečení.

07:30 Děti připravené k odchodu do školky, já nikoliv.

07:45 odvádím děti, jsme opět bezkonkurenčně poslední.
Nejspíš proto, že bydlíme 50 metrů od vchodu.

08:00 jedu do práce, jedu si odpočinout.
Dopoledne je moje oáza klidu a relaxace.
Důvody jsou banální, avšak zásadní. Moje kolegyně totiž:
– vědí, že na zemi se stojí a na stole kreslí, nikoliv opačně
– dosáhnou na vypínač na WC
– nemusí do sprchy po každém použití razítka
– nedělají bublinky brčkem do pití

12:30 odjezd směr zaměstnání číslo dvě.

12:35 odchytávám ve městě dodávku PPL a klopím do auta první dvacetikilový mega balík příze.

12:55 řítím se domů, kde už před vchodem čeká DPD s další dávkou zboží.

13:00 po milionté demoluju vlastní záda a táhnu balíky do bytu.

13:05 – 15:00 ještě mám na sobě bundu a už zas zírám do počítače.
Vyřizuju tunu mailů, opět balím zásilky, radím na blogu, jak rozpočítat sedlo u kabátku, fotím klubka pro lepší představu zákaznic.

15:10 vyzvedávám potomky z mateřinky a frčíme směr kroužky.

16:00 děti upíchlé v Domě dětí a mládeže, využívám volné půlhodiny a mířím na poštovní depo s patnácti balíky.

16:45 zpět pro děti.

Na kroužku mladých přírodovědců se držel smutek, křeček Spiderman si při běhu na rotopedu uhnal infarkt. V Lálině taneční školičce se prý paní učitelka stěhuje a od příště budou mít novou, tu v zelený mikině (čili přesně vím jakou).

17:10 příjezd z kroužků.
Taťka už je doma.
Ujal se odmražení a umytí ledničky, po těch pěti letech už to na nás vyloženě řvala.
Bytem duní archivní Lunetic a jejich „ať je hudba tvůj lééék“.
Když už prý dělá tuhle ponižující činnost, tak k tomu potřebuje adekvátní hudební kulisu.

17:30 trénink logopedie s Daníkem.

„Děda dělá lodě, kluci chodí k vodě“.
Lála má permanentní touhu být taky slyšet, takže nám do toho konstantně mele.
V tento moment tedy obvykle odchází trucovat do vedlejšího pokoje (a přestřihnout mi pár klubíček, abych věděla, zač je toho loket).
Ona je se svým tonít Tonít (= koník Toník) taky horkým adeptem na pár lekcí, ale holt nejde příští rok do školy, tak to počká….

17:50 chystám pro rodinu palačinky.
Slyším zvuk přesouvání židlí k lince a běhá mi mráz po zádech. Z dvaceti minut přípravy je rázem hodina. Pojala jsem podezření, že ten kdo tvrdí, že s dětmi vaří rád, je masochista nebo kecá.

19:00 vybaluji a naskladňuji nová klubka z odpoledne.

20:00 Lálino existenční okénko.
„Když jsem byla ještě v bříšku a vůbec jsem neexistovala, tak jsem si přála přesně takovou maminku, jakou mám…“
Tak aspoň že tak.
20:30 – 23:00 další pracovní fáze.
Zákaznice – maminky právě uložily ke spánku ratolesti a hromadně odesílají objednávky.
Takže datluju do klávesnice, manžel už se nad tím povznesl, že mám ranní, odpolední i noční. Třídím pytel dvou tisíc různě barevných bezpečnostních oček, co přišel z eBay.

23:45 beru knížku do ruky.

23:50 spím.

Na závěr výčet dnešních dětských otázek ze sekce „Uděláme z mamky blbce“:
– Jakou barvu má elektřina?
– Je uvnitř globusu taky zemské jádro?
– Jak se vyrábí mléko v kravím těle?
– Kolik metrů bych kopal na druhou stranu zeměkoule?
– Proč ukazuje jednosměrka do nebe, když auta jezdí po silnici?
– Jak drží prstenec na Saturnu?