S láliným nástupem do školky jsem si myslela, že se konečně dozvím nějaké podrobnosti o dění tam.
A myslela jsem si to pěkně blbě.
já: Co jste dneska měli k obědu?
L: Pomeranč.
já: Vy jste měli pomeranč k obědu?
L: Ne, jakej pomeranč?
já: Tak co bylo k tomu obědu?
L: Myslíš k snídani?
já: Ne, teď v poledne, k obědu.
L: Se zeptej Dády.
D: Si to přečti na nástěnce.
2 Comments
Četla jsem to manželovi a ten se lámal v pase 😀
Máme velmi podobné návraty ze vzdělávacích ústavu. 😉