Laura založila hnutí trvalého odporu.
Náplní jejího dne je se mnou nesouhlasit. Dva roky klepou na dveře a s nimi tolik oblíbený vzdor.
Danda mi to dával taky slušně vyžrat, ale čas to vyléčil. Vzpomněla jsem si na něj včera, když jsem šla Lále koupit nové jarní botky. Měla jsem dojem, že on byl v disciplíně „ječím jak píchlý prase pro nic za nic“ přeborník, mýlila jsem se. Lála to má vymakaný, promyšlený do detailu. Vcházíme dovnitř (paní už nás zná, na Dandu se v tomhle směru nedá zapomenout, divím se, že jim nevisí na zdi jako Ten, co si nikdy nezkusil žádnou botu) a Lála to rozjíždí ve velkým.
Nechci Dobrý den! Nejmenuju se Laura! Nezujeme boty! Nechci nový, jsou blééé, hodím do koše! Tumáš! (paní jí podává hračku a ona jí mrskne opodál).
Naštěstí jsem jí doma obkreslila nohu na papír, což nám pro koupi dvou módních kousků musí stačit. Závěr: Nechci Naskledanou! a kopanec do dveří.
Doma na ní zkouším obrácenou lest:
Láli, nemůžeme se oblékat….Chci oblíkat!
Teď nepůjdeme papat…..Chci papat!
Nevím, jak dlouho mi to bude fungovat, Lála totiž není dnešní!
2 Comments
Ahoj Peťo, vždycky jsem si říkala, proč lidi píšou blogy a koho to asi tak může zajímat… Už vím, je to vtipný, teda ten tvůj je fakt vtipnej 🙂 Na jednu stranu si říkám, že mě čekají pěkný věci – jestli teda budu mít druhé dítě (teď si nemám vlastně na co stěžovat, ačkoliv si stěžuju od rána do večera) a na druhou stranu mě uklidňuje, že je naprosto normální toužit po svobodě (což taky dělám od rána do večera)…
Jen pokračuj, ráda si počtu….
Díky tobě jsem taky začala cca před půl rokem háčkovat. Byla jsem tak unešená z tvých výtvorů, že jsem to taky musela zkusit a daří se. Je to relax. Jen už nevím, kam ta klubka dávat 🙂 I můj M. děkuje, prý je teď se mnou větší pohoda, nerozumím (asi se zdržuju komentářů, páč počítám…).
Máte krásný ratolesti!!!
Pa, Bohu z trojky 🙂
Ahoj Bohu :-):-) ráda tě slyším (čtu) 🙂 jen počkej, máš se ještě na co těšit, myslím s Bětuškou a případným sourozencem. Je to radost, ale nejradši je mám, když chrápou!