Vzala jsem dneska Dádu poprvé do knihovny. Hned ve futrech prohlásil, že to tam hezky voní. On je v tomhle celej já. Vrátila jsem se tam na chvíli do dětství. Totožný podmanivý odér, stejně vrzající parkety a pořád ta stejná a milá paní knihovnice. Po trošce počtů jsme došly k závěru, že když jsem jí viděla tenkrát poprvé, bylo jí osmnáct (a mně přišla stará). Daník požádal o knížky o dinosaurech, v regálu jich bylo snad 200, prostě ráj!!! Další hodinu pak nadšeně listoval a nevěřil, že si je může vzít domů.