Odstavení se zdárně podařilo!
Laura dneska spala celou, c-e-l-o-u, CELOU noc!!!!
A to úplně poprvé od svého narození. Ráno vstávala až v půl devátý, v tenhle čas jsme vždycky už skoro obědvaly! A jak si tak krásně v té tmě chrupkala, tak já furt čekala, kdy začne kníkat. A nemohla jsem usnout a vytuhla jsem až jednu v noci, půl hodiny předtím, než mi přišel Dáda pošeptat, že se počůral.
A taky teď skvěle baští, už si nazaplácává bříško mlíkem a je pořád při chuti. Moje prsa se pomalu vracejí k normálu, tedy na úroveň pasu.
A musím přestat žráááát!! Tuba jesenky k snídani už mi těžko projde, omluvenka v podobě vykojení všech mých čoko-polomáčenko-koblihových orgií je tatam.
A úplně nejvíc si libuje taťka, jak “jsme” (rodinný plurál) to odstavení perfektně zvládli.
To je fakt, ještě, že se odstěhoval na gauč k těm čudlám v akvárku, bez toho by se nám celá ta akce jistě nepodařila.

P.S. Včera jsem mu nabídla, že má jedinečnou a poslední příležitost sáhnout si na velký, pevný balóny, odmítnul, prý by na něj mohlo něco stříknout a to zrovna nemusí.
Ani netuší, jakou mi teď dal do ruky “zbraň”!