Po půlnoci většinou neorganizovaně rotujeme bytem. Bojovka, nikdo neví, kde se ráno probudí (kromě Dandy). Naše ratolesti totiž razí vojenské heslo: Nespi celou noc! Odpočiň si!

Tak třeba noc na dnešek, jeden příklad za všechny:
Dáňa k nám do ložnice dorazil kolem jedný (pomíjím svou následnou cestu do pokojíku pro “miminko-polštář”, bez něhož nezabere). Lála se vzbudila v půl čtvrtý (zde pomíjím fakt, že jsem jí od večerního usnutí už kojila min. 3x). Hned po přiložení (kojím v křesle, v jejím pokoji) mi je jasný, že bobina právě odstartovala benátskou noc. Točí si na prsteníček moje vlasy a druhou rukou škrábe potah na křesle, následně prstíkem bodá do tmy směrem k nalepeným samolepkám na stropě a pusinkou piluje ssssssss (Lálinko, jak dělá had?).
Drze jí chci vrátit do postýlky, následuje zkouška pevnosti mých ušních bubínků. Riskuju a beru jí do ložnice a doufám, že jí nějak uspím (nikdy to nedělám a vím proč!).
Lála zbystří Dádu, začíná volný program.
Danda procitá a mejdan může začít.
L. prdí pusou, D. na ní dělá bububu, L. pobaveně ukazuje, kde má máma nos (je tma, prstík by skončil v sítnici, naštěstí mám zavřený víka) atd.
M. si odevzdaně balí fidlátka a míří do obýváku (vstává do práce), po další půlhodině her bez hranic balím Lálu a stěhuju se s ní do dádova pokojíku.

Skóre??? M. na gauči, Dáňa sám v manželské posteli 200 cm x 200 cm.
Já s šílenou Lálinou na dětském lůžku o délce 160 cm!!!
Ráno na sebe nenechá dlouho čekat a první samozřejmě vstávají děti!