Dnešní noc by se mohla zapsat do dějin samostatného spaní našich dětí zlatým písmem.
Mohla by, pokud ratolesti (především dívčí část) nebudou mít zásadně opačný názor.

Každonoční shromáždění valné hromady na naší manželské posteli bylo dlouho tolerovatelné a pro taťku je i nadále, jelikož veškerá důležitá jednání se konají na mojí půlce postele.
Pár drobných okolností mě donutilo po více než roce zakročit.
Předně, spím na boku, na pruhu skýtajícím neuvěřitelných 5 cm. Moje záda a krční páteř volají po regeneraci.
Dáňa v noci „přemýšlí“ tak, že to slyší celá ves (představa o vyřešení této situace odstraněním nosní mandle byla dokonale bláhová a mylná).
Lála mívá divoké sny, často mi přilítne pěst ve tmě, doprovázená drmolením „jsi ošklivá, chci jinou maminku, musíš do práce!“
Úkol zněl jasně, koupit pro dceru postel a odlifrovat čudlíky do pokojíku.

A tak jsme včera, v 10:00 hod . (SEČ) vyrazili na super záživný výlet do Ikey.
10:45 Lau potřebuje kakat. Brzdíme na autobusové zastávce v neznámé končině kdesi mezi Slaným a Mělníkem, frekvence kamionů 850 vozů za minutu. Každý jejich průjezd bohatě víří prach, Lauru vítr ve vlasech baví, navíc si našla na listu pod sebou berušku, kamarádku.
10:50 Laura asi přeci jen kakat nepotřebuje.
11:20 Dojezd do podzemního parkoviště výše uvedeného obchodního řetězce na Černém Mostě. Pro hladký průběh nákupu jsme nuceni vyčkat, až Dádovi skončí rozkoukaný díl pohádek o loupežníku Rumcajsovi, konkrétně „Jak Rumcajs hledal špunt od rybníka“.
11:30 Restaurace. Danda má jasno, chce mamuta v koprové omáčce. Ikea (ač firma ze severské země) mamutem nedisponuje. Masové kuličky synovu představu o obědě neuspokojují, mandlový dort naštěstí ano.
12:00 Dětská Ikea. Pro duo Danda-Lů impuls k radostnému rozchodu. Za každým skvěle vybaveným pokojíčkem je tu totiž další skvěle vybavený dětský pokojíček, jednoduše ráj!
12:40 Samoobslužný sklad. Taťka se společně s dětmi vozí na nákupním plošince po dlouhých cestách mezi regály, všichni tři výskají radostí, je mi za ně náležitě trapně.
12:45 Problém. Místo, kde bychom měli najít postel Gulliver v bílém provedení (stejnou jako má doma Dáňa), zeje prázdnotou. Dle informace z Informací není tato varianta skladem, ovšem na Zličíně mají 30 kusů. Zde vzniká bohatý prostor pro manželův slovní průjem na téma „Proč jen jsi na internetu neověřila dostupnost zboží?!!!“ Myslím si o prdeli, beru do podpaží aspoň matraci a mířím k pokladnám.
12:50 Za nákup matrace obdržíme akční slevovou kartu 15% na další nákup. Rázem jsem za hvězdu! Ten přejezd na Zličín se přeci jen vyplatí!
13:30 Region Praha 6 není mým koníčkem, o manželově orientačním nesmyslu ani nemluvě. Míjíme tak výjezd 23A a pán tvorstva je opět na koni.“ Já řídím, ty naviguješ!“ Kdesi v záhadných končinách s názvem Řepy se ptáme na cestu. „Tu slevu 15% máme tak akorát na projetou naftu!“ Toužím si loknout něčeho ostřejšího…
14:00 Ikea Zličín, bílá postýlka naložená, frčíme domů.
16:30 – 17:00 vyklízíme a demontujeme skříň v pokojíku a tvoříme tak místo pro novou postel.
Pro odlehčení celkové váhy taťka dělí třídílnou skříň na jednotlivé komponenty a  odšroubovává dveře.
17:00 – 20:00 Korpusy skříně přeneseny do vedlejší místnosti.
Zbývající čas taťka skládá rozdělené komponenty skříně v jednu a přišroubovává dveře.
Tváří se u toho radostně a jeho slovník je pestrý, plný uchu lahodících novotvarů.
21:00 Smontování postýlky se z důvodu časově tísně, fyzicky unaveného otce a psychicky vyčerpané matky odkládá na zítra.

Dnes už jsme postel zdárně postavili a děti společně spí (poprvé v životě) samy v pokojíčku.
Laura jen proto, že vytuhla při večerníčku na gauči a byla přenesena. Takže vlastně nic netuší.
Daník proto, že tam spí ségra a on není žádný béčko.
Teprve noc nám ukáže…