A máme tu další vydání!
Otec se rozhodl, že jedna básnička prostě musí být „tatínkovská“, kterou Dáda uslyší jen a jen od něj. Výběr padl na „čerta z elektriky“ (volba nebyla až tak složitá, kromě téhle umí už jen Pec nám spadla a tu ke všemu zná jen do půlky).
K čertovi přidal i gestikulaci podobnou zprávám pro neslyšící na ČT2, no a já z toho lezu po zdi, jestli mě srala monotónní melodie některých hraček, tak jí vynásobte tisícem a ani zdaleka se nepřiblížíte debilnímu „ententýky“!A já osobně mám taky slušně vypatláno.
Jednou ráno jsem si k dobití baterek připravila espresso, samozřejmě s mlékem. Pak se začalo dítko hlásit o slovo, tak jsem se v podobě grimas chvíli realizovala nad postýlkou.
Poté jsem konečně upila ze svýho hrníčku a zjišťuju, že tohle kafe nevidělo mlíko ani z vlaku. A tak pátrám, sem si na tuty jistá, že jsem to mlíko někam lila, jenže teda kam sakra?
Přišla jsem na to až s první várkou prádla! Máme pračku v kuchyni, blízko kávovaru a já ho tam nalila místo aviváže!! No ty vole, ještě že jsem neposnídala Lenor aromatherapy s dlouhotrvající svěžestí!

Na závěr oblíbené rodinné hlášky:
– moje máti (výjimečně, v ostatním jde poměrně s dobou): Proč mu nedáš nějakej čajík, vždyť brečí, určitě má žízeň, kdo by furt chtěl pít jen teplý mlíko! (brečí, protože má prdíky, ale omlouvá Tě, že jsi vychovala dvě holky, tudíž prdíky neznáš!)
– manžel: Jako nemůže se z něj při používání tý rektální rourky stát buzík, že ne??!!
– manžel: Dávej mu na tu rourku aspoň lubrikační gel, chudáčkovi…