S láliným nástupem do školky jsem si myslela, že se konečně dozvím nějaké podrobnosti o dění tam.
A myslela jsem si to pěkně blbě.

já: Co jste dneska měli k obědu?
L: Pomeranč.
já: Vy jste měli pomeranč k obědu?
L: Ne, jakej pomeranč?
já: Tak co bylo k tomu obědu?
L: Myslíš k snídani?
já: Ne, teď v poledne, k obědu.
L: Se zeptej Dády.
D: Si to přečti na nástěnce.

Dnes jsem absolvovala preventivní ultrazvukové vyšetření prsou.
Za těch pár minut a symbolických 250,- Kč (alespoň tady v Chomutově) to sakra stojí!!
Doporučení od praktika ani gynekologa netřeba. Jen počítejte s delší objednací lhůtou.
Takže holky…bděte a JDĚTE!!!

Daníkovi je jasný, že kvůli jednomu zbloudilému meteoritu dinosaura jako domácí zvíře mít nemůže.
Tak začal agitovat aspoň za hada.
Kobra královská se mu nevejde do krabice od lega, ale zmije růžkatá v pohodě.
Tomu říkám kompromis. Nikdy!
Stačí, že bude navštěvovat známého chovatele. Tento způsob péče o plazy zdá se mi dostatečně šťastný, minimálně do osmnácti!

Přesně před třemi lety se vylodila Lála!
A dneska? 14 a půl kila, 98 cm tělesné výšky a 28 cm vlasové délky!
S přehledem si navlékne prstové rukavice, zapne zip a složí puzzle o 50 kusech.
Ráda tančí, kreslí a mluví. A mluví. A mluví. A především má názor a nebojí se ho použít.
Je pohotová, vyzývavě drzá a všude zdejší.
A hlavně NAŠE 🙂

Maminky na mateřské mají obtížné začátky a konce.
Zato meziobdobí je radostné a plodné.
Jsem na konci…

Moje další kroky povedou zcela nečekaně přes ÚP aneb vévévé.pilgrimjebezprace.cézet

Kajícně hlásím, že mě dneska poprvé v životě zastavila policie, hezky s blikačkou “stop” a rovnou s pokutou.
Tak urputně jsem na jedné křižovatce bádala, komu všemu dávám přednost, až jsem zazdila detail, že tam nesmím odbočit doleva (a odbočila jsem).
Po stažení okénka ze mě stoický klid a sebejistota přímo stříkaly.
Byla jsem ztělesněním článku v příručce pro kriminalisty, kapitola: Zločinec a řeč těla.
Hlas mi vibroval, na čele krůpěje potu.
Třesoucími se prsty jsem strážci zákona podala místo řidičáku kartičku pojištěnce.
Naštěstí měl pochopení. Když viděl, že mám posledních pár vteřin před omdlením, vypsal mi stvrzenku na 100,- Kč a skoro mi donesl kelímek kávy na uklidněnou.
Nakonec zamával Lále, která na mě celou dobu zezadu řvala “Mami, nestresuj”! a konejšivým hlasem se s námi rozloučil…

Malý krok pro člověka, velký krok pro Lauru…
Máme doma dalšího školkáčka, a to se mi teprve včera narodila!!!
Věšáček má samozřejmě vedle svého prima bráchy.

Úkol zněl jasně.
Zbavit se ze soboty na neděli dětí a jít dodatečně oslavit naše partnerské výročí. Po pěti letech konečně zase večer vypadnout a ráno mít ještě čas na vystřízlivění. Dokonce jsem svolila i s taneční vsuvkou v místním klubu! Můj manžel je totiž králem parketu, zatímco já, zakomplexovaný introvert, většinou tiše trpím a dost často se za jeho viditelnost z plna hrdla stydím.
První zásek nastal s dádovou virózou. Ale zákon schválnosti si dal výjimečně pohov a Danda to záhy rozchodil, resp. rozkreslil.
Poté, co jsem dneska uklidila Panadol a vybrala restauraci na zítra, se Murphy definitivně probral z komatu a propíchnul tu natěšenou bublinu pomocí teploměru, strčeného do Lálina podpaží.
Začíná se mě zmocňovat vtíravý pocit, že už nikdy nikam nepůjdeme.
Protože tak je to správné, tak to má být…

Dneska odpoledne jsem šli otestovat nově otevřenou hernu Kulíškov do obchoďáku. Dádu tohle hromadné organizované veselí dost bavilo (jako obvykle) a tak se záhy zašil do molitanového boxu, kde se skladují skákací gumové míče a tam si dáchnul.
Dal si svých dvacet za mých devadesát!
Příště půjdeme určitě zas…