Moje drahé bývalé kolegyňky z pražské cestovky včera uspořádaly vzpomínkový mejdan.
A tak jsem po deseti letech vyrazila směr matička.

Opustila jsem pohodlí svého auta a rozhodla se stylově pro cestu žlutým autobusem.
Už jen fakt, že jízdenka se dá předem nejen rezervovat, ale taky „onlajn“ zaplatit, mi sliboval hluboké zážitky a střet s novými technologiemi. celý článek

Splnili jsme dětem přání a rozrostli jsme se o želvu zelenavou (Testudo hermanni).
Lála trvala na tom, že se bude jmenovat podle kamarádky ze školy.
Seznamte se tedy prosím, to je naše Anežka Jirásková.

Daník chodí do sboru. Už čtvrt roku. A myslíte, že to jako vím?
Nejspíš bych to vůbec nezjistila, kdyby se ke mně nedostaly instrukce na příští týden, kdy budou vystupovat v domově důchodců. Prostě se tam někdy na podzim ocitnul omylem, a tak tam teď holt každý úterý poctivě chodí.
Z jejich třídy jen on, Viktorka a Kamilka.
Napadá mě jen: “Utíkej Forreste…!”
….a tak jsem běžel…

Tak jo, Dáda zapsán 🙂
Ráno měl největší obavu tu, aby se u zápisu nemuselo běhat, protože to mu vážně nejde (holt moje krev). Takže fakt, že se velká část zápisu koná v tělocvičně, mu na náladě nepřidal.
Ale zdárně splnil svým take-it-easy tempem všechny bojovky.
Inženýrka byla též přítomna, a vyloženě jí drtilo, že se jí nikdo na nic neptá…

Právě jsme se vrátili z nově otevřené restaurace u nás ve městě.
Jsem nadšená ze skvělého jídla, příjemného prostředí a především z úžasného přístupu k dětem.
Z pana obsluhujícího přímo sálal fakt, že sám děti má a rozumí jejich potřebám.
Mluvil s nimi, ptal se, donesl kvarteto, knížky a nakonec i blok s pastelkami, že pořádají výtvarnou soutěž a všechny děti do bloku kreslí, a oni to později vyhodnotí a umístí na nástěnku.
Čili Daník ve svém živlu a zde jeho “klasickyhypochondriální” výtvor.
Seznamte se prosím. Zprava: ušní bacil, angína, hlen, krční bacil a rýma.
Nástěnka nás nemine….:-)

Jen díky vánočnímu volnu jsem si zkusila svou první omalovánku.
Je to fajn a bavilo by mě to. Ale ten vynaložený čas (konkrétně tady to bylo šílených 12 hodin) mě paradoxně stresuje a neladí s finálním výsledkem.
Za tu dobu bych oběma dětem umotala čepice i šály.
Zůstávám u háčkování….

Děti mají bezva novou hru.
Po večerní pohádce si lehnou do jedné postele a hádají, kdo je kdo.
V praxi to vypadá tak, že Dáda jako něco je a Lála má hádat co.
Nicméně Dáda nepodává absolutně žádné indicie, jen v té tmě zarytě mlčí.
Takže Laura 15 minut tipuje cca stokrát (jsi hruška? lego? nudle? měsíc? amulet avaloru? pupínek?…) Nakonec zkusí žraloka. A Dáda zařve: přesně! (resp. pfesně!) a jedou od začátku 🙂

Čistě letem světem.
Dáda ve středu vyvrtaný zub, ve čtvrtek zahnisané oko, v pátek píchání v uchu a dneska bolest v krku. Do toho mi volá manžel do práce, jak mu jako má dát 10 ml Panadolu, když je ta blbá odměrka jen na 5 ml????
Tvl, tak asi nezbývá, než koupit ještě jedno balení sirupu, s další odměrkou, ne??