Už je to asi tady!
Oni si spolu hrajou! No “spolu”, no “hrajou”…
Lau na něj kouká jak na svatej obrázek a Danda jí pomalu vykecává díru do hlavy (vlastnost po otci). Ovšem program, co vymyslel před chvilkou, je i na mě dosti cool. Danda pronásleduje ségru po pokojíku, v jedný ruce nůž, v druhý vidličku (obé naštěstí z dětské kuchyňky) a důrazným, nesmlouvavým hlasem uklidňuje: “Jauko! To nebude bolet!”

Tak chřipka hier!
Zatím teda jen my “velký”, kéž by u toho i zůstalo.
S těma pidižvíkama je marodění beztak hustá bojovka! Rozvrhli jsme si plán “péče o dítě” na tříhodinový intervaly. U Dády to obnáší jen výměny disků v dvd, u Lály je to trochu náročnější.
Ale! Hrála si na zemi v ložnici u postele (my jsme se potili nahoře), už asi hodinu a půl sama (miláček!) a pak se rozhodla, že se na ty chrchlající trosky chce mrknout osobně a stoupla si u postele!
Hurááá! Předběhla Dandu se stoupnutím o měsíc a půl! A to nás furt honí po neurech a rehábkách, že prý pokulhává hrubá motorika.
S Dádou jsme nic nevěděli, nic neřešili, a bylo nám fajn…

Murphy zas jednou zafungoval, M. je už třetí den do 21:00 hod. v práci a na Dádu přesně úderem pátku sedla jakási střevní záležitost. Blindí kudy sedí nebo trůní na dětském prkýnku na wc a diktuje mi na dálku, kterou knížku z knihovničky chce dovalit.
Na Lálu zas dosedla nějaká separační úzkost, na odchod do vedlejší místnosti abych si podala kolkovanou žádost. Moje vzdálenost od ní je přímoúměrná intenzitě jejího jekotu.
Navíc má nové stravovací heslo: každé sousto poválet po jazyku, pak vyšťourat ven do dlaně a ještě se s ním naposledy rozloučit!
Dáda měl jídelní židličku rok bez skvrnky, Lau v ní hoduje teprve od září, ale už není poznat původní barva potahu!

Dneska je přesně ten den, kdy fakt nevím, co jsem vlastně dělala!
Vidím se na koberci, jak po mně skáče starší a slintá mladší, vidím, jak utírám po osmdesátýšestý něčí prdku a vím, že jsem asi neobědvala.

Pevně doufám, že M. bude mít tolik soudnosti a na náplň dne se nezeptá, ve vlastním zájmu!

Daník je už několik týdnů fascinován podmořským světem.
Odkojen příběhem Nema a žraloka Lennyho si sám se sebou a několika gumovými rybkami vyhraje doslova hodiny.
Dneska ho vzal M. do kina, na Sammyho dobrodružství 2.

Radost?? Nikoliv, Extáze!!!!! Ač nejmladší divák z celého kina, vykřikoval do tmy názvy všech zvířat…želviček, delfína, medúz, kladivouna, rejnoka.

Před vykázáním z kina je zachránil pytlík gumových medvídků.

Danda dodržel svůj osobitý “NE-přístup” i přes svátky.

Nechci dárky! Nechci stromek! Nechci ježíška!

Obzvlášť u babiček, tam se hned vrhnul na cukroví na stole a ke stromku s dárečkama se odmítal přiblížit. Něco mezi šmoulou mrzoutem a grinchem.
Tak aspoň doma se ke konci trochu odvázal (i když jeho vysněné trio: bombón-nanuk-kakao pod stromkem nenašel).

Kde se v tý malý bytosti bere tolik energie vzdorovat mi od rozbřesku do soumraku?
Začínala jsem se radovat, že už je s ním nějaká domluva, že párkrát odvětil “dobže” a šel udělat, o co jsem ho požádala.
A ouha, je tu další vlna vzdoru, nová a ještě “lepší”!
Pokus o začátky samostatného oblíkání a svlékání totálně sabotuje, čištění zubů je opět jedna velká Kobra 11 (jejich revírem je úniková cesta z koupelny, jejich tempo je vražedné), oblíknutí na ven: po deseti minutách kopanců, vyvlíkání a vyřvávání “neci ven!” jsem zpocená až na prde-i.
Nezmiňuju návrat k občas počůraným slipům, anarchii ve spaní po obědě a omezenost jídelníčku na adventní kalendář a jahodové jogurty. Na oslovení okolím reaguje buď slovem blééé nebo rovnou ránou rukou do prostoru. Ve středu jsem byla mrknout na kolegyňky v práci a můj drahý syn si tam doslova kopnul do mojí paní ředitelky (snad se budu mít kam vrátit!)!
Jako uklidněte mě, že tohle někdy pomine! Protože jestli tenhle stav bez tíže plynule přejde do puberty, tak se brzy rozložím na molekuly! Dojíždím tu ten včerejší “lauřin” šampus a přemýšlím, kde udělali soudruzi z ndr chybu…

Dneska se po velkém přemlouvání vyhoupla na kolínka!
Domluvila jsem se sama se sebou, že až tento den nastane, bouchnu šampus!
Takže se ještě, chca-nechca, musím vydat do toho předvánočního davu…pro flašku!

Laura se od dnešního večera plazí!
Už má v nohách neskutečný dva metry!
Vypadá to, že jsme dosud využívali nefunkční přesvědčovací prostředky. Hrající mobil, piškot, křupka, bráchovy nálety, mámin zpěv, taťkovo pivo.
Dneska zmerčila suchý malý kolínko!
Zn. Zátkovy vaječné těstoviny! Nechám zarámovat a pošlu děkovný dopis!