Neštovice, díl druhý!
Nechci přechválit své schopnosti vědmy, ale přišlo to na den (ba i na hodinu) přesně.

Nejpovedenější na celé taškařici je fakt, že jsem pro Lauru dnes vyzvedla u pediatra potvrzení o bezinfekčnosti, takže do školky zítra UŽ může, zatímco Dáda zítra UŽ nemůže.
Prostě budu mít i nadále osobního asistenta.

Skoro by to zastínilo dnešní zásadní událost v dějinách kooperace s lékaři.
Vyfásnul první plombičku do zubu.
Při vrtání neječel, nezdrhal, neomdlíval a pouze tiše spolupracoval.
Čili úplně trapně, zcela proti svému dosavadnímu dádovskému přesvědčení 🙂

Nová doba!
Lála vydírá vrchního!
“Když mi hned nepustíš Kouzelnou školku (nesundáš boty, nepodáš modelínu, nedovolíš čokoládu,…), tak si rozškrábu stroupek!”

Čas na chůzi kanálama se nachýlil.

Dnes dopoledne, supermarket, obslužný pult u sýrů.
Lála sedí v nákupním košíku a zrovna jsme na řadě.
A madam šeptá (tak nenápadně, že to slyší i zaměstnanci ve skladu): “Mami, řekni jí to!”
Dělám blbou, že nevím, co myslí….

“No řekni jí, že mám ty neštovice!”
Paní prodavačka se chytá a baží po podrobnostech, které Lála s chutí předává.
“Mám a svědí to! A Dáda ještě neštovice nemá, ale bude je mít brzy, mamka vemla (=vzala) můj ručník a utírala ho s ním. A taky potřebuju ostříhat nehty a mám škytavku a ve školce máme vši!”

To se takhle ráno radujete ze tří věcí:
1) obě děti ve školce, domů jdou až po spa
2) manžel v práci, domů dorazí až před spa
3) nemusím nic, jen háčkovat

A pak jdete odpoledne pro potomstvo a přiběhne k vám neštovicemi posetá Laura.
Minimálně na 3 týdny mám o společnost postaráno.
Vlastně na 2 měsíce, protože to bychom ani nebyli my, kdyby to Dáda nechytil až poslední den inkubační doby.