čtvrtek ráno
Noc opět krušná, dítko procitlo celkem asi 4x, pálí mě oči z nevyspání, mám nějakou bloklou krční páteř, ještě jsem klasicky vstávala prdelí nahoru, no prostě nálada non plus ultra v kýblu. On ten můj ksicht vidí u snídaně, a začne na mě mluvit tzv. zprostředkovaně: „Dádo, ta máma se na nás dneska nějak mračí…“. Odchází do práce, loučí se se synem a povídá: „Ať tě máma moc nezlobí a ať se ti plně věnuje, ne že zas celej den bude sedět u počítače“ !!! Čímž můj pohár trpělivosti přetekl.
Poslala jsem ho do pryč, a sdělila jsem mu, že v sobotu hlídá celej den a že doufám, že se mu bude PLNĚ věnovat, žádný čumění na TV (v pátek má taky volno, ale večer jde chlastat. Tak doufám, že to aspoň přežene, aby mu přitom hlídání bylo i blbě a na zvracení!). A ať si laskavě nacvičí přebalování, protože doba mé nepřítomnosti se do jedné plíny pampers velikosti 4 rozhodně nevejde. Jenomže teď si musím na sobotu něco vymyslet a nevím co, jsem za těch 6 měsíců úplně mimo realitu, asi si zajdu aspoň na pedikúru.

čtvrtek večer
Přichází z práce a hrozně se diví, že jsem to fakt myslela vážně, vždyť přeci nic neřekl. A kam teda jako půjdu, jestli budu aspoň v dosahu v případě nepředvídatelných okolností (po významu tohoto slovního spojení se nepídím a záměrně neodpovídám).

pátek den
Kamarádky tipujou, že stopro odjede za svojí maminkou, a starostí hned bude polovic. Já se vsadím, že ne, protože by malýho musel oblíknout na ven, což určitě „nedá“.

pátek noc
Tatínek přichází z hospody. Vcelku v pohodě, soudě dle toho, že si putykové oblečení rozvěsil po balkóně, boty uložil do botníku a připravil si večeři (okurky nakládačky a vanilkový termix).

sobota, den D
09.00 Jsem připravená k odjezdu, taťka spinká. Dáda má čistý ohoz, přebalen, nakojen, momentálně důkladně zkoumá svůj dudlík ze všech světových stran.
09:30 Taťka si ohřál v mikrovlnce polévku vyprošťovačku a vysvětluje synovi, že teplé jídlo dělá žaludku po chlastačce obzvlášť dobře a že když bude hodnej a potichu, tak mu za chviličku přečte nějakou pohádku.
10:00 Byla jsem požádána o připravení věcí na ven. Pojedou po obědě k dědovi (prohrávám 0:1).
10:15 Odjíždím, Dádula neregistruje, taťka zapnul televizor a právě běží reklama na Domestos WC gel, jsem tu nadbytečná.
10:30 Přijíždím k našim na kafe, na mobilu mám 2 nepřijaté hovory, prý, kdy má jíst, že už to vypadá na velkej hlad.
10:31 Stýská se mi.
10:35 Přestože jsem se zařekla, že dorazím až k večeru, rozhodla jsem se, že na poledne přijedu, zkontroluju situaci a pak se vydám na tu slavnou pedikúru.
12:00 Jsem doma, moje přítomnost oba zaskočila v peřinách, dochrupkávají. Jahodové přesnídávce padlo za oběť čisté bodýčko i tepláčky. Zvláštní, mně oblečení vydrží čisté i týden, měla jsem za to, že igelitový bryndák nepropouští, asi jsem se mýlila.
12:30 Tak jsem nakojila a padám.
12:35 Telefonát, kde prý je termoobal na láhev. Po dědovi se pojede ještě na návštěvu k mamce (tchýně). Skóre 0:2 pro můj totálně špatný odhad!
12:55 Stýská se mi!
13:05 Paní pedikérka je moc milá, ale dala mi do ruky časopis Maminka a to neměla dělat Čtu článek Poprvé ve školce a slzím. Pedikérka mě ujišťuje, že bude jemnější, když jsem tolik citlivá na ploskách nohou…(?)
14:30 Jsem hotová, nožky jak miminko. Jdu si za odměnu koupit něco na sebe, potřebuju džíny.
14:40 C&A, sekce dětské oblečení. Ty ponožtičky jsou tak krásný, stýská se mi!
15:00 DM, koutek přesnídávek.
15:30 Dráčik. Tak na to nemám, jedu domů!
15:50 Klika cvakla, dvéře letí, máma vchází do dveří…
16:00 v TV Shrek třetí, stále si mě nikdo nevšiml. V lavorku se odmáčí bodýčko číslo 2, jsou na něm kousky telecího se zeleninou.

Ale to neva, po dnešním dni totiž výrok „věnovat se plně“ zahrnuje i TV a PC.
No a ani to nebolelo.