Režie: děti
Scénář: život
V hlavních rolích:
D. = Dáda, 4 roky a 4 měsíce, prostě Dáda (a trochu Sheldon Cooper)
L. = Laura, 2 roky a 8 měsíců, všudezdejší
M. = taťka

Ve vedlejší roli:
mamka

07:00 Hádejte co dělám? Hraju pexeso, krtečkový motiv! Ten pocit idiota, když Vás pokaždé na kopytech roznese Vaše dvouletá dcera…k nezaplacení!

07:15 – 07:30 Dáda svádí lítý boj s cedulkou na slipech. Je to bitva každodenní, záludná a hlavně předem prohraná. Ať dělá co dělá, protihráč vždy skončí umístěn na břiše, navíc tváří ven (čti: slipy naruby). Skóre k dnešnímu dni 0:725 ve prospěch hostů.

07:50 Děti debatují na vědecko-botanické úrovni: „Jsi počůraná jahoda! Nene, ty jsi pokakaná ostružina!“

10:00 přichází pán ohledně výměny vodoměrů. Lála se usalaší přímo před otevřenými dveřmi na WC, aby měla bezva výhled a sonduje (nahlas): „Mami, to je poštovský panáček?“ Když zakývám záporně hlavou, tak pokračuje „Takže Jožin z bažin?“ Pán se láme v pase a hrozí, že nám vodoměr nainstaluje vzhůru nohama. Laura rozhovor ukončí stylově: „Můj táta je můj OTEC!“ Čímž se pan instalatér dozví komplet vše, co potřeboval vědět a spokojeně (a o pár let mladší) odchází.

12:00 Vlhčený ubrousek je Bůh! Po rajském hodování s ním vytírám téměř celou podlahu v kuchyni. V případě nouze se do něj dá smrkat a umývat okna. Dají se s ním otřít špinavé boty a klouzačka na hřišti. Možná bych se s ním mohla i odlíčit. Věřím, že by se z něj dal vykouzlit trojcípý šátek na otevřenou zlomeninu. S klidným svědomím ho můžu doporučit NASA jako věc nezbytně nutnou pro pobyt v kosmu.

15:00 Oblékáme se na cestu k babičce.
Dáda na mě volá, že ať dělá co dělá, ty boty mu fakt nejdou nazout.
Jdu se mrknout na význam spojení „ať dělá co dělá“.
V jedné ruce drží rohlík, v druhé knihu o hmyzu a pohledem hypnotizuje obuv.

15:30 Lála odmítá nastoupit do auta dveřmi, u kterých je její autosedačka. Musí lézt druhými, kde je už nasáčkovaný Dáda. Podlézá mu pod nohama, brácha jí povzbuzuje a pomáhá tím, že nohy a zablácené boty opírá o opěrku hlavy na sedadle řidiče.

15:35 – 15:45 Po ujetých 100 metrech se začínají hádat o list ze stromu, který se válí přesně uprostřed prostřední sedačky, tudíž na něj ani jeden z nich nedosáhne, po dalších pár stech metrech brzdím na zastávce, natahuji se pro ten zasraný list, a vyhazuju ho z okýnka.
Lála pro něj pláče. Dáda brečí, protože Lála brečí.

16:00 – 17:00 Dádu u babičky sekne kocour Hercule do dlaně. Nějak nepobral dádův dobrý úmysl hrát si na dinosaury a fakt, že mu D. přivazuje na ocas utěrku, protože vyfásnul hlavní roli ankylosaura.
Syn ječí a mezi vzlyky se dožaduje ujištění, že mu na ten škrábanec nedáme sádru.

17:30 Jedeme zpět, Lála spouští svůj mix národních písní.
„Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mlýnský. Kolo se nám polámalo, mnoho škody nadělalo, udělalo bác…“
Snažím se jí přeřvat rádiem, ale nepomáhá to.

18:00 Pexeso repete, tentokrát jsme přemluvily i Dádu. Syn v každém kole znuděně otáčí stále stejné dvě kartičky, ty, co má nejblíž. Ambice vyhrát nulová.

19.00 – 19:30 Děti ve vaně. Dáda právě dospěl k názoru, že nikdy nechce být tatínkem. Na tázavý pohled se mi dostává logické odpovědi. Děti vznikají ze semínek, co má v pytlíku, a kdyby mu je kvůli miminu vyndavali, tak by to mohlo hodně bolet. OK, babička ze mě teda nebude…

20:00 Danda se těší na zítra, do školky. Prý proto, že se tam nají. Začínám pochybovat o svých kvalitách matky, pečující o teplo domova.

21:00 Taťka dorazil domů z práce, potomstvo spí.
A je to tady. Souhlasím, ale něco za něco!
Až bude „po“, je třeba konečně se zhostit domácího úkolu ze školky, téma Brýle podzimního krále.

22:00 – 24:00 One man show.
Zdálo by se, že se nám taťka během celého pracovního dne, plného argumentace zákazníkům, vykecá do němoty.
Opak je pravdou. Slova z něj přímo prýští, je to směs myšlenek, vzpomínek a nápadů.
Co budeme dělat, až vyhrajeme ve Sportce? Já teda už nic! Co Ty? (zde krčím rameny, aby měl pocit, že jsem vtažená do děje).
Řekneme to někomu? Já bych nějakej čas mlžil. Souhlasíš? (přikyvuji, ať nemá pocit, že je na tu tíhu vyhraných peněz sám).