Někdo to pomyšlení nesnese a tak jde válet sudy!
Pět metrů od vchodu zvedá Lála prosebně ruce a chce pochovat. Odmítám, celý zbytek dopoledne se ponese v duchu ublíženého úpění, že jsem jí nevyhověla.
Deset metrů od domu se Lau sekla u keře s bobulema. O těch keřích se mi v noci zdá, není před nimi vyhnutí, dennodenně ničí mé vetché nervy. Dáda daleko přede mnou (hledá dinosauří stopy), Lála daleko za mnou, sbírá bobule (ty keře jsou začarovaný, něco jako bezedná sklenička v Ikee, Lála je obírá už měsíce a kuliček je na nich pořád stejné množství). celý článek
Laura se včera, úderem osmé hodiny ranní, odplenkovala!
Funguje spolehlivě, bez nehod a sama si po akci natáhne i spoďáry. Nejspíš už jí definitivně naštval můj laxní přístup. Pravda, zkoušela jsem to s ní jen jednou měsíčně a po pročůraném dopoledni jsem jí s úsměvem na tváři vrzla pampersku. No a co? Jen jsem jí nechtěla tlačit do kouta!
Možná jí došel i ekonomický aspekt. Že se za ušetřený peníz dá pořídit velká spousta lentilek!
Teď, když vidí, jak pokaždé radostně křepčím kolem nočníku, jen vědoucně pokývá hlavou a pronese: “Udělala radost mámovi, viď?”
Jdu Dáňovi rozsvítit na záchod, Lála musí s námi.
Měním pytel v odpadkovým koši, jsou mi v patách.
Ať škrábu brambory, oblíkám si podprdu, jdu pro vysavač nebo smrkám, oba stojí maximálně tři kroky za mnou.
Chci svobodu!
Jsme jak zájezd japonských turistů!
Ještě zbývá zavolat vnučku, ta zavolá pejska, pejsek kočku a kočka myš a jsme kompletní!
Ráda bych vložila malou recenzi na fajn čtení…
Mám doma pár knížek od americké spisovatelky Ermy Bombeckové.
A mám je tu už dlouho, všechny jsem si pořídila, když mi bylo ještě “náct”.
Dokonce mi autorka byla inspirací při slohové práci u maturity.
Je to nadčasové, svižné a výstižné čtení o rodině, dětech, o každodenním životě.
Je to psáno s laskavým nadhledem a mimořádným vtipem.
Smála jsem se při čtení ještě v éře “bez vlastních dětí”.
A teď? Teď už mi ta skládačka dokonale zapadla a směju se dál…
Vřele doporučuju, opravdu 🙂
Tak netrpělivě vyhlížená zásilka je doma! Ponožková příze Fabel od Drops.
Pletla jsem naposledy před dvaceti lety, dvěma dětmi a deseti kily!
Ale chystám se prostě hecnout!
Jako jestli mně ty ponožky nepůjdou, tak běda Vám (holky ze skupiny Háčkování na serveru Modrý Koník)!
I když pořád doufám, že i skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále!
P.S. Ivánku, kamaráde, jedny budou jen a jen pro Tebe! díky za ten blog
Posledních pár dnů marně přemýšlím, co nebo koho mi připomíná ten skvostně znějící pazvuk, co vydává můj syn vytrvale, nepřetržitě a rád. A mně se u toho kroutí palce u nohou. Už jsem na to přišla!
