Hand-made z parkoviště, díl druhý!
A stačilo málo, taťka si včera k večeru odešel vyresetovat myšlenky k pivu a slíbil návrat do půl desáté. Vrátil se UŽ ve dvě ráno, hodně nahlas a zvesela. Začal v kuchyni vařit, smažit, grilovat a rozsvítil si k tomu veškeré osvětlení, co se u nás v domácnosti najde (akvárium nevyjímaje). Čili já jsem se nejen nevyspala, ale taky mě čekal v kuchyni výbuch v podobě hory nádobí. Zvolila jsem úderný a nesmírně účinný plán: Péče o děti v poopičním stavu.
Sbalila jsem si háčkovací fidlátka, dětem předložila snídani a pak jsem jen otevřela dveře do obýváku a zvolala jsem, že odjíždím. A jako bonus jsem přidala důležité info, že Lála právě kakala a je třeba ji přebalit, což celé situaci přidalo zábavně exotický charakter. Dopoledne jsem strávila “za volantem” u globusu.
Chyběl mi jen hrnek kafe, miňonky a pár písniček od nohavici. Neva, příště už se na to vyzbrojím líp 🙂 Nejlíp se dneska asi měly děti, nikdo po nich nic nechtěl, k svačině dostaly hrst marťánků a ke hraní celičký byt….

Hola, hola, na vědomost se dává, že si Danda natáhl svojí první ponožku, SÁM!!!
Tisíceré díky školkovému kolektivu, pošlu děkovný dopis.
Navíc teď odpoledne agitoval za to, aby už bylo ráno a on zas mohl do školky, ovšem zde chci doplnit, že zítra je ke svačině krupicová kaše, a odtud vítr vane.
A hlášky z mateřinky?
“Mami, zatím nevím, co si dám k večeři, ale promyslím to a určitě ti dám echo”

Ťuk, ťuk, ťuk, snad se blýská na lepší školka-časy!
Když jsme ho šly dneska s Lálou vyzvednout, tak jsme chvíli šmírovaly za keřem (hráli si na písku) a Danda s úsměvem zrovna dodržoval pitný režim a pak se pár minut snažil vysoukat na prolejzačku a pak mávnul rukou, že se na to může krajc-vajc vyprdnout! Už je to zas on!
Když nás zahlídnul, tak rozevřel náruč a utíkal jak v romantickým filmu (i stejně zpomaleně)
Učitelky už vzal na milost, dneska se ho prý jedna z vedlejší třídy ptala, jak se jmenuje, tak odpověděl: Kobra indická.
Akorát Lála měla dopoledne doma tesklivou. Pomáhala mi vyndávat prádlo z pračky a pokaždý, když vytáhla jeho maličký slipy, tak je rozklepla a smutně zvolala “dádo!!!”

Poslušně hlásím, že dopolední pobyt ve školce dopadl přesně dle mých propočtů a předpokladů 🙁
Podle paní učitelky mu pláč vydržel ze všech dětí nejdýl, respektive ho to vůbec nepřešlo.
Plakal celou dobu, do dvanácti.
Pak mi v poledne úplně vyčerpanej padnul do náruče, měl trochu teplotu, vůbec tam nejedl ani nepil ani nečůral, na nic nereagoval, s nikým se nebavil
Zítra ho tam nedostanu ani párem volů!
Jdu si to hodit…

Kurňa, to je doják!
Nová životní etapa je tu.