Po dnešní scéně u bati, která vyplašila i holuby na městský věži, asi budu vyhledávat jen obchody baby-friendly (čili budu nakupovat jen přes net.)!
Když jsem byla svobodná a bezdětná, kroutila jsem intenzivně (snad i nahlas) hlavou nad scénami těch “spratků”, které si nedokážou rodiče zpacifikovat.
Tímto se z hloubi myokardu omlouvám všem dotyčným a svůj hřbet klaním až k zemi, chápu Vás.
Já ho mám taky, malýho dacana, bojovníka za lidský práva!!

Období vzdoru v plný palbě!

Vždycky, když si myslím, že už to horší být nemůže, tak mi Danda zas protře zrak!
Ne je Jo! Ano je Ne!
Nebude snídat, nechce se mu obědvat, nechce ven, nechce venku chodit, nechce se koupat, nechce obejmout.
Radost má pouze v případě, když mu pustím bednu a k tomu připravím hrnek kakaa.
Je to tak nesmírně těžký být dvouletým klukem…