Vstupuju do dějin jako první svatební svědek, co splnil svou úlohu s kyticí v levé ruce, synem na pravé ruce a dcerou na pravé noze! Tušila jsem, že to tak bude. Za celý den spaly jen 40 minut v autě cestou na obřad a pak už nepomáhalo nic, chtěly jen a jen k mamince. Při mém dotazu, zda někdo z přítomných nemá po kapsách nějaké bonbóny, šel ženichův svědek do vrtule. Kdo to měl vědět, že je to povoláním zubař 🙂 Obecně to byl jeden velký hukot, dopoledne jsem líčila a oblékala nevěstu, posléze jsem oblékala děti (několikrát, Lále se líbilo stahování punčoch a Dádovi svlékání saka), sama jsem skoro odjela v džínách a tílku a účes mi načechral sobotní uragán. Pak jsem se zapotila za volantem, když svatební kolona nečekaně zastavila v kopci kvůli uvízlému kamionu (na silnici cca 5 cm čerstvého sněhu) a já se pak nemohla zaboha rozjet. Zklidnila mě až první sklenka šampusu. Dáda trsal jak o život a Lála snědla, na co přišla. A manžel mi prozradil, že jsem šukézní a kdyby nebyl už ženatý a já neměla děti, dal by si říct!