Manžel se včera vrátil z poslední šichty dlouhého pracovního týdne domů.
Můj stav po několikadenní domácí izolaci s nemocnými dětmi zhodnotil jako značně alarmující.
Nevím, co se mu nezdálo.

Děti už dávno spaly. Seděla jsem v dřevěném houpacím kohoutovi, skelný pohled zabodnutý daleko za vchodové dveře. V misce s vodou se plácala roboryba, na dvd běžela Pippi v zemi Taka Tuka a v dlani jsem křečovitě držela lego kostičku. Kolíbala jsem se v rytmu znělky Gumídci Méďové a na hlavě jsem měla nasazenou rybářskou síťku.
Zítra dopoledne si mám zajít na nehty a on skočí s oběma dětma na kontrolu k dr. sám. Hodnej kluk…