Ne, nejsem v tom…
Jen se mi dostalo té cti nahlédnout do nové Těhotenské průkazky Modrého Koníka.
A polechtala jsem si ego, protože mi spolu s ní „vyšel“ první (a zároveň poslední) článek!
V zápalu radosti jsem ho hned dala přečíst mé milované tchýňce Ládě.
V další vteřině jsem se zhrozila, jelikož zrovna závěrečná věta (o ní) byl důvod, proč jsem zrovna tenhle článek vůbec nedala na blog.
Ale vzala to sportovně, prý je to absolutní pravda :-):-)

Včera jsem se zúčastnila minikurzu pletení košíků z pedigu.
Nevěřila jsem, že odejdu s vlastním výrobkem.
Ale nakonec to dopadlo…

Před dětmi jsem měla na okraji vany zapálené čajové svíčky…
Aspoň, že ten chlast zůstal beze změny…
…ale stojí se na něj docela fronta 🙂