Propastný rozdíl mezi našemi dětmi, díl druhý: spaní!

Dáda přes den usnul kdekoliv a kdykoliv, pokud na něj přišla dřímota. Na koberci, v jídelní židličce, při přebalování. Dle údajů ve fotodeníčku spal 2 hodiny dopoledne a hoďku odpo. V noci mu stačilo jen jedno kojení, na jeden nádech vysosnul asi dva litry, do minuty bylo vyřízeno, chrněl dál.
Probuzení ráno po sedmé hodině, s úsměvem.

Laura? Laura!!?? Přes den už nespí buď vůbec anebo trapně usmolenou jednu hodinu, nejradši u mě v náručí, v denním světle je postýlka vyloženě nepřítel. Nechápu, na co funguje, tužková baterka na solárně-mračný pohon.
A noc je drama o několika dějstvích. Kojím asi 4x a kolem půl šesté ráno už nechce zpátky do postýlky, začíná se svým pověstným vyvolávacím systémem alá Homolkovic family (táto! Ludánku!! Heduš!!!), v jejím podání: táááta? dáádaa? mááááámáááá!!!!!!!!!!
Taky je totální prsní úchyl. Stačí vypustit slovo „mlíčko“ a hned začne funět a slintat a trhá ze mě svršky…