Už si pomalu šlapeme ve vyjetých kolejích a jsme sehraný tým, resp. matka skáče jak synátor píská a taťka nás občas oblaží svojí přítomností, když zrovna nemaká.
Začínají se objevovat jemný náznaky magoriády z mateřský dovolený:
– ve sprše si broukám melodii hrajícího kolotoče z pokojíčku
– manžel přijde z práce, obejmeme se a já ho začnu rytmicky poplácávat po „zádíčkách“, asi čekám, že si krkne (?!)
– volám mu do práce, že jdu nakupovat, tak co chce k papůPřidávám škálu výroků okolí, co dokážou „nasrat“:
– Kojíš?
– Kojíš plně? (co je tohle za debilní dotaz?)
– Tak co, mamino? (otázka od lidí, jejichž matkou nejsem!)
– Máma tě trápí, viď? (přebaluju…)
– Máma tě šidí, viď? (asi jakože si ty prsa šetřím na horší časy a proto jsem mu dala dudlík!)
– To je chlapeček? (ne, holčička, co má ráda modrou)
– Ten je zas úplně jinej, než když jsme ho viděli naposled!
– Kolik vážíte? (jako oba dva dohromady? Nesnáším tenhle plurál!)
– Tak co, kdy bude sestřička? (vypadám jako stroj na plození? Nechte mě laskavě odfrknout!)
– Celej táta, rodilas ho vůbec ty? To spíš vypadá, že Mírovi z prdele vypadnul! (no sorry! Ten by ty kontrakce nepřežil, bolí ho i stříhání nehtů!)
– Jen ho nech vyřvat, aspoň bude mít silný plíce!
– Ať mu nenafouká do ouška! (Podotýkám, je léto, azuro, bezvětří)

A nakonec opět manželovo diskuzní fórum (začínám být imunní..):
– a já k TOMU chodím ještě do práce (jako k ČEMU?)
– Proč zas brečí, nemá hlad? (odpovídám automaticky že nikoliv, že je to půl hoďky, co ze mě vysosal snad půllitru, následuje další super hláška: Aha, takže je přepitej, proto brečí!)
– Nešlo by to potmě? (chci přebalovat)
– Ty s ním chceš jet v týhle zimě ven s kočárkem??? (je srpen, cca 15 stupňů. Netušila jsem, že od září do června musím kočár zazimovat do sklepa a malýmu ukazovat svět jen zpoza plastovýho okna!)
– Ať mu nenateče voda do ouška! (rochní si v teplý vodě ve vaně, přidržuje malýho v náruči a já připravuju ručníky a olejíčky a noční pyžámko, poté se skláním nad vanou, omývám mu nožičky, ručičky, snažím se mu stahovat předkožku (Dádovi) a bolí mě u toho záda jako kráva!)
– Cos dělala celej den? (odpovídám, že jsem byla odpoledne venku na procházce. Reakce: tak ses aspoň nenudila)
– Co mu je? Co mu děláš? (hovno!)
– Proč brečí? Nebude rozmazlenej, že ne? (jedině tak po tobě!!)
– Já to udělám, nech to bejt (poté co vyndavám poslední hrnek z myčky, věším poslední plínu, případně vytírám poslední místnost v bytě!)
– Já jsem tak unavenej. Nojo, že ty taky, ale já chodím do práce! (a to už odstraňuju vše ostré z dosahu!)