Lauru přijmou v březnu do školky!!
Do třídy k Dádovi!!!

To chce panáka…

Lála: Jdu za mamkou, ať mi nakreslí hada.
Dáda: Počkej na tátu, až přijde z práce. Včera jsem chtěl, aby mi namalovala liopleurodona a namalovala sluníčko, zase…
Má pravdu, ten chlapec!

M. nechal děti vyškrtat sloupek v tiketu sportky.
Jako vymazlená kombinace 1, 2, 3, 4, 5, 6!
Mám takový tušení, že dneska to vyjde!

Opět se mi dostalo té výsady jet k pediatrovi s oběma, sama.
S nemocným Dádou a jeho výkonnou asistentkou Lálou.
A jako příště už to fakt tak udělám, strčím jí kartičky pojištěnce do kapsy, pití a ranní moč do batohu a počkám na ně v autě!
Nejdřív sprdla lidi v čekárně, že jí půlka neodpověděla na pozdrav. V sesterně donutila bráchu sednout si na houpacího koníka, aby se uklidnil (jeho fóbii z bílých plášťů zná a snaží se jí minimalizovat). Ve futrech ordinace rovnou oznámila, že Dáňa injekci nechce a že mu slíbila, že to zařídí. Následně mu přikázala pořádně otevřít pusu, že jinak doktorka ty bacily na mandlích neuvidí a že když bude říkat ááááááá, tak to hodně pomůže. Na závěr v lékárně podala magistře recept, že jdeme vyzvednout ty „amoletika“.
Už aby uměla řídit, to zůstanu doma úplně, a dcera se postará, inženýrka tříbarevná jedna!

Za dobu od loňské vánoční školkové besídky k té letošní se nic zvláštního nestalo.
Hádejte, která ratolest (jako jediná za všech 28 dětí) se odmítla vystavovat?
Představení začínalo tak, že čertíci lezli z vedlejší místnosti po čtyřech kolem nás k pódiu.
No, a my blbý jsme seděli v první řadě a Dáda vzal s pláčem po kolenou čáru rovnou k nám.
The end!
Můj manžel exhibicionista to nese s těžkým srdcem.
Já, duší zakomplexovaný introvert, jsem nad věcí víc.
Jenže já vždycky držela hubu a krok, Dáda to má na háku.

Ne, nejsem v tom…
Jen se mi dostalo té cti nahlédnout do nové Těhotenské průkazky Modrého Koníka.
A polechtala jsem si ego, protože mi spolu s ní „vyšel“ první (a zároveň poslední) článek!
V zápalu radosti jsem ho hned dala přečíst mé milované tchýňce Ládě.
V další vteřině jsem se zhrozila, jelikož zrovna závěrečná věta (o ní) byl důvod, proč jsem zrovna tenhle článek vůbec nedala na blog.
Ale vzala to sportovně, prý je to absolutní pravda :-):-)

Včera jsem se zúčastnila minikurzu pletení košíků z pedigu.
Nevěřila jsem, že odejdu s vlastním výrobkem.
Ale nakonec to dopadlo…