Moje drahé bývalé kolegyňky z pražské cestovky včera uspořádaly vzpomínkový mejdan.
A tak jsem po deseti letech vyrazila směr matička.
Opustila jsem pohodlí svého auta a rozhodla se stylově pro cestu žlutým autobusem.
Už jen fakt, že jízdenka se dá předem nejen rezervovat, ale taky „onlajn“ zaplatit, mi sliboval hluboké zážitky a střet s novými technologiemi. celý článek
Splnili jsme dětem přání a rozrostli jsme se o želvu zelenavou (Testudo hermanni).
Lála trvala na tom, že se bude jmenovat podle kamarádky ze školy.
Seznamte se tedy prosím, to je naše Anežka Jirásková.
5:30 vstávám. Doufám, že zbytek klanu procitne až mnohem později a já stihnu v klidu vyřídit vše potřebné. Zkontrolovat objednávky, platby, odpovědět na maily a zabalit balíčky. celý článek
Daník chodí do sboru. Už čtvrt roku. A myslíte, že to jako vím?
Nejspíš bych to vůbec nezjistila, kdyby se ke mně nedostaly instrukce na příští týden, kdy budou vystupovat v domově důchodců. Prostě se tam někdy na podzim ocitnul omylem, a tak tam teď holt každý úterý poctivě chodí.
Z jejich třídy jen on, Viktorka a Kamilka.
Napadá mě jen: „Utíkej Forreste…!“
….a tak jsem běžel…
Tak jo, Dáda zapsán 🙂
Ráno měl největší obavu tu, aby se u zápisu nemuselo běhat, protože to mu vážně nejde (holt moje krev). Takže fakt, že se velká část zápisu koná v tělocvičně, mu na náladě nepřidal.
Ale zdárně splnil svým take-it-easy tempem všechny bojovky.
Inženýrka byla též přítomna, a vyloženě jí drtilo, že se jí nikdo na nic neptá…
Právě jsme se vrátili z nově otevřené restaurace u nás ve městě.
Jsem nadšená ze skvělého jídla, příjemného prostředí a především z úžasného přístupu k dětem.
Z pana obsluhujícího přímo sálal fakt, že sám děti má a rozumí jejich potřebám.
Mluvil s nimi, ptal se, donesl kvarteto, knížky a nakonec i blok s pastelkami, že pořádají výtvarnou soutěž a všechny děti do bloku kreslí, a oni to později vyhodnotí a umístí na nástěnku.
Čili Daník ve svém živlu a zde jeho „klasickyhypochondriální“ výtvor.
Seznamte se prosím. Zprava: ušní bacil, angína, hlen, krční bacil a rýma.
Nástěnka nás nemine….:-)
Jen díky vánočnímu volnu jsem si zkusila svou první omalovánku.
Je to fajn a bavilo by mě to. Ale ten vynaložený čas (konkrétně tady to bylo šílených 12 hodin) mě paradoxně stresuje a neladí s finálním výsledkem.
Za tu dobu bych oběma dětem umotala čepice i šály.
Zůstávám u háčkování….
Děti mají bezva novou hru.
Po večerní pohádce si lehnou do jedné postele a hádají, kdo je kdo.
V praxi to vypadá tak, že Dáda jako něco je a Lála má hádat co.
Nicméně Dáda nepodává absolutně žádné indicie, jen v té tmě zarytě mlčí.
Takže Laura 15 minut tipuje cca stokrát (jsi hruška? lego? nudle? měsíc? amulet avaloru? pupínek?…)
Čistě letem světem.
Dáda ve středu vyvrtaný zub, ve čtvrtek zahnisané oko, v pátek píchání v uchu a dneska bolest v krku. Do toho mi volá manžel do práce, jak mu jako má dát 10 ml Panadolu, když je ta blbá odměrka jen na 5 ml????
Tvl, tak asi nezbývá, než koupit ještě jedno balení sirupu, s další odměrkou, ne??