Sudý víkend se s dalším sudým víkendem sešel a já opět čumákuju na pohotovosti!
Jak jako tenhle zákon schválnosti funguje? M. obligátně v práci a já operativně zařizuju hlídání.
Když to není můj močák či moje žebra, jsou to Dádovy nebo Lauřiny uši anebo (jako dnes) Dádův akutní zánět nosohltanu! Vítejte další atb, už jsme Vás celý měsíc neviděli!
Na
Stručná reportáž z bojiště.
Ráno jsem bohatýrsky posnídala dvě nožky javořických párků, v předtuše velkého energetického výdeje. Tento nepříliš inteligentní krok se mi posléze několikrát připomněl u vzporu klečmo. První vlnu vyplavených endorfinů jsem pocítila dřív než jsem čekala, cvičení se konalo v podkroví a eskalátory tam nevedou. Posléze jsem vstoupila do sálu, kývla na ženštinu před sebou, šťastná, že je přítomen někdo ještě víc oplácaný než já. Euforie mi vydržela do chvíle, kdy jsem pochopila, že sál je obklopen zrcadly a já jsem právě pozdravila sama sebe.
Instruktorce došlo, kdo bude dnes nejslabší článek řetězu a postavila si mě přímo před sebe. A tak jsem měla to divadlo jak na dlani. Moje tepláky jsou podivného střihu, barvy i materiálu, na triku se mi houpe přilepený gumový medvídek a zpocená kola v podpaží ke svému vzniku ani žádnou tělesnou námahu nepotřebují.
Máme stát na jedné noze a druhou, pokrčenou v koleni, máme za nárt tisknout k zadečku. K „zadečku“! Jasný výsměch namířený na mou osobu! Vzápětí mě chytá křeč do zadního stehenního svalu a zajíždím na několik vteřin do boxů. Za pár minut, na podložce, máme asi tisíckrát „rolovat“ z lehu do sedu, s končetinami ve všech možných i nemožných úhlech. Všechny ostatní šikovné cvičenky radostně a plynule rolují, zatímco já se s chroptěním, vyplazeným jazykem a největším sebezapřením snažím silou vyšvihnout nahoru, přičemž ztrácím balanc a porůznu přepadávám z okrajů podložky.
Dnešní vtipná fraška mě jen utvrdila ve faktu, že poslední zbytky břišních svalů, které se u mě kdy vyskytovaly, jsem porodila spolu s lauřinou placentou. Tento jev je nejspíš nevratný.
Napadl mě nápad, zítra ráno jdu c-v-i-č-i-t!
Poslední podobné vnuknutí jsem měla před šesti lety, dvěma dětmi a deseti kily.
Kdybych se dlouho neozývala, tak jsem vyplivla plíce na karimatku u počátečního zahřátí, případně jsem si přišlápla ňadro nebo natrhla slezinu při Pozdravu Slunci…
Nedávno mě zaujal organizovaně-uklízecí nápad Hanky Kučové http://stastnirodice.cz/
Myšlenka je křišťálově prostá, po dobu jednoho měsíce bude všem zájemcům zaslán každé ráno e-mail s instrukcemi, co je třeba tento den poklidit a přitom to zabere jen půl hodiny.
Jsem v jádru systematik. Schémata, tabulky, statistika…to můžu. Resp. mohla jsem, děti mi dost rozhodily sandál, poslední poznámkový blok jsem si vedla po porodu Dáni, o délce a četnostii kojení, zda levé nebo pravé 🙂 (jinak jsem normální). A pak nastala doba temna. Uklízím tzv. proudově, o co zakopnu, to přenesu o kus dál, zasunu pod postel, strčím za dveře, vyhodím do koše.
Přísahala bych, že úklidem se zabývám denně minimálně hodinu, ale evidentně málo efektivně, přešlapuju na místě, výsledek není znát.
Další fajn aspekt zmíněného projektu je fakt, že k líčení dojmů je vytvořeno diskuzní fórum na Modrém Koníkovi: http://www.modrykonik.cz/group/6373
V davu je síla, sdílená radost je dvojnásobná a starost poloviční.
Včera jsme oba synchronně zazdili objetí pod rozkvetlým stromovím (proč ne, vždyť jsme celý den trávili „jen“ na zahradě)! Pozdě večer jsme to zkusili zoufale napravit a políbili jsme se aspoň pod celofánovým balením hladkolisté petrželky z ledničky.
Obávám se, že výsledek se dostavil záhy a já začala usychat hned dnes
Tímto moc a moc děkuju své dvorní fyzioterapeutce Jítě, že si mě dnes vzala do parády a připomenula mi, že mám zkrácené svalstvo úplně všude, včetně bříšek prstů a ušních lalůčků! 🙂
Mojí kamarádce Lůce se narodila malá princezna.
Deka pro miminko je myslím fajn nápad na dárek.
celý článek
Dneska jsem překročila vlastní stín!
Manžel mě vyslal na nákup a až na místě jsem ze seznamu vyčetla, že si mám čerstvý chleba sama nakrájet. Nakrájet! Jsou tři věci, které zásadně nedělám.
Nikdy nepolykám žvýkačky (mamka říkala, že z toho dostanu zánět slepáku).
Nikdy nestraším děti čertem (v chytrých knihách se píše, že se tím odvolávám na vyšší neexistující moc). A NIKDY si sama nekrájím v obchodě chleba!
Ten přístroj mě děsí, určitě na něj míří všechny kamery světa a čekají na můj chybný krok. Tolik tlačítek a rozličných otvorů, není v mých silách neudělat někde chybu a nepřivolat tak na sebe místní ochranku!
Sebrala jsem zbytky odvahy a pecen krušnohoru a předstoupila k pranýři.
V tu chvíli jsem si sáhla na úplné dno. Do očí mě flákla cedule, červené písmo na černém podkladu (oddychovější kombinaci barev už nešlo zvolit, skoro jako úpis knížeti pekel):
„Z technologických důvodů není možné krájet teplý chléb!“
A jsem v prdeli, tlak stoupá, v uších mi duní, v puse cítím kovovou pachuť krve. Co to je „teplý“? Formulujte přesně! Vidím to v jasných tónech, přešvihnu to o půl stupně, začne houkat alarm, rozblikají se rudá světla, hlavní dveře obchoďáku se nemilosrdně hermeticky uzavřou a mě si v poutech odvádí globus-jednotka rychlého nasazení. Jsem ta, co zneuctila chléb!
Ale víte co? Zvládla jsem to! Už mě nic nemůže překvapit!
Až na to, že Dáda si k večeři řekl o rohlík s máslem. R-o-h-l-í-k!!!!
