Pan Murphy zas jednou zabodoval.
Není nad to pozvat na neděli 33 lidí na dětskou oslavu a posléze strávit sobotní večer na ušní pohotovosti s Daníkem a bdít o sobotní noci nad kašlající a hořící Lálou…
Tak jsem ty ponožky přeci jen ztrestala!
Sice mi z pěti jehlic (potřebných k umotání jedné fusky) mírně přecházel zrak a občas jsem měla pocit, že s nimi řeším záhadu ježka v kleci, ale finito.
Vyšlo to akorát pro M. k dnešním jmeninám (proto ta absence depilace na druhé fotce).
Návod tady: http://www.garnstudio.com/lang/cz/pattern.php?id=6442&lang=cz
Laura založila hnutí trvalého odporu.
Náplní jejího dne je se mnou nesouhlasit. Dva roky klepou na dveře a s nimi tolik oblíbený vzdor.
Danda mi to dával taky slušně vyžrat, ale čas to vyléčil. Vzpomněla jsem si na něj včera, když jsem šla Lále koupit nové jarní botky. Měla jsem dojem, že on byl v disciplíně „ječím jak píchlý prase pro nic za nic“ přeborník, mýlila jsem se. Lála to má vymakaný, promyšlený do detailu. Vcházíme dovnitř (paní už nás zná, na Dandu se v tomhle směru nedá zapomenout, divím se, že jim nevisí na zdi jako Ten, co si nikdy nezkusil žádnou botu) a Lála to rozjíždí ve velkým.
Nechci Dobrý den! Nejmenuju se Laura! Nezujeme boty! Nechci nový, jsou blééé, hodím do koše! Tumáš! (paní jí podává hračku a ona jí mrskne opodál).
Naštěstí jsem jí doma obkreslila nohu na papír, což nám pro koupi dvou módních kousků musí stačit. Závěr: Nechci Naskledanou! a kopanec do dveří.
Doma na ní zkouším obrácenou lest:
Láli, nemůžeme se oblékat….Chci oblíkat!
Teď nepůjdeme papat…..Chci papat!
Nevím, jak dlouho mi to bude fungovat, Lála totiž není dnešní!