Tak. Dnes je Lauře přesně tolik, kolik bylo Dandovi, když se ona narodila!
Její tempo je vražedné, je druhorozená a jejím hlavním úkolem je přežít.
Zatímco on si tenkrát broukal něco o padající peci, princezna si nejradši prozpěvuje melodii z Čelistí (nasáto od bráchy, když kolem ní krouží s Brucem).
Dáda se zásadně nechával krmit a domácnost byla jak klícka, Laura se zásadně krmí sama a apetito už jsem vydlabávala i z repráku u televize. On koketoval maximálně se slovy „to je“ a „haf“, ona řve „To je Móóóje!“ a „Já prvnííííí!“. Je to samaritánka, pečlivě se stará o každou naší bolístku, imaginárně jí vezme do dlaní, jde k oknu, tam jí hodí k nebi, za mráčky a volá Pápá, bebí.
Právě se mi takhle už tři dny stará o opar pod nosem.

„Mami, Jauka maluje!“ volá na mě Dáňa, zatímco já jsem na gauči zcela pohlcena háčkem a počítáním oček. Volám zpět, že to je super, že je to naše šikulka.
Končím spokojeně řadu a v tom mi to dojde. Čím jako maluje, když jsou pastelky, vodovky, fixy i křídy ukryté ve skříni? Naše andělská madam si z košíku v koupelně šlohla novou tubu krému na prdku, odšroubovala, sloupla pozlátko a celý to vytlačila do tmavě hnědýho koberce s delším chloupkem v pokojíčku. A pak už jen použila vlastní fantazii k tvorbě abstrakce.
A víte co? Ten zářivě bílý, mastný krém na opruzeniny je i po týdnu pořád stejně zářivě bílý!! Zkusila jsem už asi všechno, kromě rady „vystřihnout a díry zaháčkovat“.
A tak je to poslední dobou naším denním chlebem, Lála je prostě Lála. I kdybych ten krém přivázala vysoko ke stropu, tak ona si vymyslí a sestrojí důmyslný systém kladek, aby tu překážku zdolala. Nějak nestačím tomu tempu.
Dáda v jejím věku dokázal nehnutě sedět a hypnotizovat houpající se šňůru od žehličky klidně půl hodiny, když jsem stála u prkna. Laura vymýšlí jednu bejkárnu za druhou. Cupuje papírový kapesníky na atomy, míchá čaj mobilem, koupe igráčky v toaletní míse, ochutnává vodu z louží. Celodenně loví bobříka „máminy nervy směr kýbl“:-)

Hand-made z parkoviště, díl druhý!
A stačilo málo, taťka si včera k večeru odešel vyresetovat myšlenky k pivu a slíbil návrat do půl desáté. Vrátil se UŽ ve dvě ráno, hodně nahlas a zvesela. Začal v kuchyni vařit, smažit, grilovat a rozsvítil si k tomu veškeré osvětlení, co se u nás v domácnosti najde (akvárium nevyjímaje). Čili já jsem se nejen nevyspala, ale taky mě čekal v kuchyni výbuch v podobě hory nádobí. Zvolila jsem úderný a nesmírně účinný plán: Péče o děti v poopičním stavu.
Sbalila jsem si háčkovací fidlátka, dětem předložila snídani a pak jsem jen otevřela dveře do obýváku a zvolala jsem, že odjíždím. A jako bonus jsem přidala důležité info, že Lála právě kakala a je třeba ji přebalit, což celé situaci přidalo zábavně exotický charakter. Dopoledne jsem strávila „za volantem“ u globusu.
Chyběl mi jen hrnek kafe, miňonky a pár písniček od nohavici. Neva, příště už se na to vyzbrojím líp 🙂 Nejlíp se dneska asi měly děti, nikdo po nich nic nechtěl, k svačině dostaly hrst marťánků a ke hraní celičký byt….

Hola, hola, na vědomost se dává, že si Danda natáhl svojí první ponožku, SÁM!!!
Tisíceré díky školkovému kolektivu, pošlu děkovný dopis.
Navíc teď odpoledne agitoval za to, aby už bylo ráno a on zas mohl do školky, ovšem zde chci doplnit, že zítra je ke svačině krupicová kaše, a odtud vítr vane.
A hlášky z mateřinky?
„Mami, zatím nevím, co si dám k večeři, ale promyslím to a určitě ti dám echo“

Ťuk, ťuk, ťuk, snad se blýská na lepší školka-časy!
Když jsme ho šly dneska s Lálou vyzvednout, tak jsme chvíli šmírovaly za keřem (hráli si na písku) a Danda s úsměvem zrovna dodržoval pitný režim a pak se pár minut snažil vysoukat na prolejzačku a pak mávnul rukou, že se na to může krajc-vajc vyprdnout! Už je to zas on!
Když nás zahlídnul, tak rozevřel náruč a utíkal jak v romantickým filmu (i stejně zpomaleně)
Učitelky už vzal na milost, dneska se ho prý jedna z vedlejší třídy ptala, jak se jmenuje, tak odpověděl: Kobra indická.
Akorát Lála měla dopoledne doma tesklivou. Pomáhala mi vyndávat prádlo z pračky a pokaždý, když vytáhla jeho maličký slipy, tak je rozklepla a smutně zvolala „dádo!!!“

Poslušně hlásím, že dopolední pobyt ve školce dopadl přesně dle mých propočtů a předpokladů 🙁
Podle paní učitelky mu pláč vydržel ze všech dětí nejdýl, respektive ho to vůbec nepřešlo.
Plakal celou dobu, do dvanácti.
Pak mi v poledne úplně vyčerpanej padnul do náruče, měl trochu teplotu, vůbec tam nejedl ani nepil ani nečůral, na nic nereagoval, s nikým se nebavil
Zítra ho tam nedostanu ani párem volů!
Jdu si to hodit…