Daník u zubaře, prevence, pořadové číslo 2.
Celé to vypadalo dost nadějně. Dáňa s dr. předem vytvořil ústní dohodu. Je ochoten otevřít pusu za předpokladu, že ho protistrana nebude píchat do prstíku ani mu nedá injekci do zadečku. Celá mírová smlouva fungovala přesně do okamžiku, kdy sestřička doktorce podala přímo nad jeho vytřeštěným zrakem takový ten kovový háček. V ten moment Dáda definitivně a s konečnou platností jednostranně vypověděl spolupráci a spustil Zkoušku sirén (výjimečně ne první středu, ale poslední čtvrtek v měsíci). Vůbec se mu nedivím, co byste chtěli od kluka, který mi na žádost „zlato, sundej si boty (případně bundu, čepici nebo šálu)“ vždy odpoví: „A nebude mě to bolet?“

Vloni si Danda napsal ježíškovi pouze o bonbón, jogurt a kakao.
Dost nás šetřil.
Letos už je to vyšší level, chce barracudu, varana, gekona a lékařský kufřík.
Laura nezklamala, chce k Vánocům Pipiiii!!
Dopisy s nimi tentokrát tvořil taťka, dali na ně i pečeť, z jahodovýho bobíka.

Tak. Dnes je Lauře přesně tolik, kolik bylo Dandovi, když se ona narodila!
Její tempo je vražedné, je druhorozená a jejím hlavním úkolem je přežít.
Zatímco on si tenkrát broukal něco o padající peci, princezna si nejradši prozpěvuje melodii z Čelistí (nasáto od bráchy, když kolem ní krouží s Brucem).
Dáda se zásadně nechával krmit a domácnost byla jak klícka, Laura se zásadně krmí sama a apetito už jsem vydlabávala i z repráku u televize. On koketoval maximálně se slovy „to je“ a „haf“, ona řve „To je Móóóje!“ a „Já prvnííííí!“. Je to samaritánka, pečlivě se stará o každou naší bolístku, imaginárně jí vezme do dlaní, jde k oknu, tam jí hodí k nebi, za mráčky a volá Pápá, bebí.
Právě se mi takhle už tři dny stará o opar pod nosem.