Posledních pár dní jsem slušně monotématická, a je to tu znovu, další meteo-příspěvěk, radši to ani nečtěte.
Popíšu náš stále stejný dopolední rozvrh (nepočítám dny, kdy byl chcanec non-stop anebo měl Dáda horečko/blindo/srajdu a že těch byla většina).
Po procitnutí s nadějí otevíráme okenice (po noci plné hromů a deště bubnujícího do okapu) a spatříme modrou oblohu, jupí. Následuje stěhování národa, v duchu homolka-family, balíme slunečníky, lehátka, ledničku, míče, boty do vody a děti, spěcháme, ať chytneme na pláži hezkej flek. Slunce pálí, pot teče, je to vcelku dálka, ale nás žene kupředu vidina zaslouženého odpočinku při šumění vln a zpěvu racků. Rozložíme lehátka, namažeme padesátkou děti svačící bonbóny, honíme síťkou na ryby asi dvacet vos, idyla.
Za hodinu (maximálně dvě) je to tady, černá apokalypsa se řítí oblohou rychlostí blesku, začínají padat kapky o velikosti pomerančů, balíme vše vybalené (už v tom máme grif) a zdrháme a spolu s námi stovky dalších turistů. U auta horko těžko popadám dech, v puse cítím kovovou pachuť krve, astalavista bejby!
V pátek odjíždíme, v ten den si celý chorvatský turismus oddechne a po celém pobřeží budou vyvěšeny vlajky, už bude zase jen krásně.

Dnešní plavba na lodi, jen my, kapitán a cca dvacet Němců.
Synátor opět nezapřel exhibicionismus svého otce a začal jim všem u společného piknikového stolu zpívat: „Máme rádi zvířata, zvířata, zvířata, protože jsou chlupatá a mají hebkou srst!“ a dodal: „Zpívejte taky! Proč nezpíváte?“
Já lezla rudá pod stůl a Němci zatleskali a začali zpívat nějakou jejich alles-gutovou.
Uf! Mezinárodní konflikt zažehnán…

Pokračujeme v prázdninové krasojízdě.
Danda je konečně fit a ven by ani psa nevyhnal.
Vaříme gulášovku z pytlíku, hrajeme na babu a pouštíme Nema po osmdesátéšesté 🙂

Tak „pan murphy“ funguje i u středozemního moře!
Konečně azuro, nebe bez mráčku a žádný vítr.
Včera odpoledne jsme si zamluvili (a zaplatili!) plavbu lodí na dnešek.
A? a Dáda v noci horečka 39 🙁

Chčije a chčije.
A hádejte, kdo nesbalil jedinou proprietu do deště? A čudlíci nám udělaly budíček před šestou, tak moc se zas těšily k móři. Bude to dloooouhý den u kostiček, knížek a německých programů v tv.
A já beru háček! Tvorba plédu dva metry na metr je na tohle počasí ideální.

Děti byly úplně skvělý, buď chrápaly nebo lítaly po odpočívadlech.
Za dobu naší cesty se nic zvláštního nestalo, jen ve Slovinsku nám cca deset metrů před koly přeběhl medvěd grizzly.
Lála teď s vlhčeným ubrouskem smejčí apartmán, Dáda s taťkou dohánějí spánkový deficit a já si jen tak čumím z balkónu…

Je to tady, čas se nachýlil, za pár hodin vyrážíme vozmo k moři, vítaná změna po několika letech odjezdů nach prdel!
Držte nám prosím všechny okončetiny, ať neskončíme někde na pomezí albánských hranic.
Můj milovaný manžel má totiž orientační nesmysl a já mám sice roli navigátora na jih evropy mnohokrát zažitou v rámci služebních cest, ale už jsem asi tisíc let na mateřský! V autě máme narvanou půlku bytu, od lálina nočníku s kachničkou, přes dádovy encyklopedie o dinosaurech a moje háčky a příze až po taťkovy prášky na tlak.
Dáda sebou bere vyvenčit hlavně Bruce a slibuje mu, že uvidí opravdickýho žraloka.
Mně nezbývá než doufat, že bude mít Bruce smolíka.