Mně je tak blbě, že nemám ani tužku.
Sedla na mě asi chřipka a bolí mě i vlasy.
Dneska to ještě ustojím (uležím), M. je doma, lítá jak baba na holi a cítí se býti ředitelem zeměkoule, když mu teď plně patří péče o domácnost a ratolesti.
Moc dobře ví, že zítra si případně v práci oddechne.
A Danda mi definitivně urval zbytek mezerníku na noťasu, no co, takovámálopoužívanáklávesa…

A je to tu, Lála se už opravdu pronese!

Ráno jsem si při jejím zvedání zablokla záda okolo levý lopatky a nemůžu nic, ani kejchnout!
Zrušila jsem program „sedím na hřišti a čekám, až děti vyrostou“, ležím u Dáni na koberci a jsem ráda, že jsem. Děti to pojaly jako celodenní rozchod, Daník právě maluje na čelo postele speciální ornament, Lále jezdí ve vlasech mašinka Tomáš a v nosní dírce má zbytek jahodový přesnídávky.

Až přijde večer M. z práce, najde mě tu pod vrstvou křupek, zlámaných pastelek a vlhčených ubrousků. No nic, cca za hodinu se mi bude chtít čůrat, jdu se pomalu zvedat…

Dandovi evidentně připadají pozdravy typu ahoj a čau a pápá dost ohraný.
Dneska jsme dorazili na místní hřiště a on zařval na všechny hned od branky: DORT-BOMBÓN-KAKAO!!!!