Po necelých 3 měsících jsem opustila brány ústavu s názvem Úřad Práce a začínám si plnit životní sen.
Ona ta výpověď pro nadbytečnost zas nebyl tak špatný nápad.
Víc prozradím obratem.
Zatím trávím dny v mém pseudoateliéru a noci u počítače…
Daníkovi (a mně též) nějak není ten sport souzen.
Ve čtvrtek po dádovsku sesedal z kola a bouchnul se do oněch míst.
O víkendu mu pak pravá koulička natekla, pytlík zčervenal.
Dneska jsme skončili na utrazvuku, má pohmožděné nadvarle.
Nicméně mě opět rozsekal. Odkojen dokumenty o mořských konících a poučením, že děti se berou ze semínek v pytlíku, se mě při bolestech v slzách ptal: „Maminko, a znamená to, že už rodím“?
Neštovice, díl druhý!
Nechci přechválit své schopnosti vědmy, ale přišlo to na den (ba i na hodinu) přesně.
Nejpovedenější na celé taškařici je fakt, že jsem pro Lauru dnes vyzvedla u pediatra potvrzení o bezinfekčnosti, takže do školky zítra UŽ může, zatímco Dáda zítra UŽ nemůže.
Prostě budu mít i nadále osobního asistenta.
Skoro by to zastínilo dnešní zásadní událost v dějinách kooperace s lékaři.
Vyfásnul první plombičku do zubu.
Při vrtání neječel, nezdrhal, neomdlíval a pouze tiše spolupracoval.
Čili úplně trapně, zcela proti svému dosavadnímu dádovskému přesvědčení 🙂
Nová doba!
Lála vydírá vrchního!
„Když mi hned nepustíš Kouzelnou školku (nesundáš boty, nepodáš modelínu, nedovolíš čokoládu,…), tak si rozškrábu stroupek!“
Čas na chůzi kanálama se nachýlil.
Dnes dopoledne, supermarket, obslužný pult u sýrů.
Lála sedí v nákupním košíku a zrovna jsme na řadě.
A madam šeptá (tak nenápadně, že to slyší i zaměstnanci ve skladu): „Mami, řekni jí to!“
Dělám blbou, že nevím, co myslí….
„No řekni jí, že mám ty neštovice!“
Paní prodavačka se chytá a baží po podrobnostech, které Lála s chutí předává.
„Mám a svědí to! A Dáda ještě neštovice nemá, ale bude je mít brzy, mamka vemla (=vzala) můj ručník a utírala ho s ním. A taky potřebuju ostříhat nehty a mám škytavku a ve školce máme vši!“
To se takhle ráno radujete ze tří věcí:
1) obě děti ve školce, domů jdou až po spa
2) manžel v práci,
A pak jdete odpoledne pro potomstvo a přiběhne k vám neštovicemi posetá Laura.
Minimálně na 3 týdny mám o společnost postaráno.
Vlastně na 2 měsíce, protože to bychom ani nebyli my, kdyby to Dáda nechytil až poslední den inkubační doby.
Danda vztek ventiluje veřejně, hlasitě a krátce.
Lála se dokáže nasrat klidně na půl hodiny, uraženě se zavírá v pokojíku a tam teatrálně nadává a úpí.
Holt co edice, to echt originál.
V obou případech jde samozřejmě o životně důležité věci.
O barvu gumičky do vlasů, o chleba s medem (který měl být s marmeládou), případně o pořadí v čištění zubů.
Taky souboj „kdo se oblékne jako první“ je dost o hubu.
Děkuji kamarádce Lůce za vydatnou víkendovou agitku na téma Jillian Michaels.
Právě jsem zkolabovala u první lekce levelu number 1 (v mém podání to byl spíš level nultý, možná i mínus desátý). Pokaždé, když se na obrazovce objevil titulek „cardio“, chtělo se mi na ní radostí plivnout, ale neměla jsem dost sil.
Zítra se třeba už jen pobliju.
A to bude taková první vlaštovka…
Láluš mi čmajzla vysouvací tužku na oči (pořízenou včera) a namalovala s ní na formát A4 tmu.
Dost se těším na chvíli, až bude kreslit sníh Zoviraxem, to totiž postoupíme do vyššího cenového levelu…
