Díky zájmu uživatelek z Ravelry.com byla včera spuštěna anglická verze blogu.
Poklona patří mému šikovnému „blog-mistrovi“ Ivanovi.

Zatím je přeložený jen jediný návod, a to na Cardigan z Duhového klubka.
Není čas na hrdinství, kompletní překlad zajistila má drahá ségra Evča, která má tímto zajištěn doživotní přísun materiálu k háčkování zdarma, protože to nebyl návod zdaleka poslední 🙂

Stala se mi vzácná, neuchopitelná, dojemná věc.
Už přes dva roky mám na druhé straně republiky své druhé já. Díky internetu, konkrétně díky Modrému Koníkovi.
Je to moje vrba, nápověda, energie, můj odraz v zrcadle.
Ví o mně víc než kdokoliv, je to nejvíc nejbližší kamarádka, píšeme si stokrát za den, každičký den v roce.
Dosud jsme se jen párkrát slyšely po telefonu.
A teď, v rámci naší rodinné dovolené po vlastech českých, jsme daly hlavy dohromady a konečně jsme získaly šanci se obejmout.
Míšul, díky že jsi, nechápu to „cosi“, co se mezi námi utvořilo, ale miluju to!

V termínu 4.8.-12.8.2016 nejsem na příjmu 🙂

Pro nás je to jen kapka, ale pro potřebné oceán…
Chodím už téměř dvacet let, a neubylo mě, vážně ne, spíš naopak 🙂

Obecné informace
Seznam transfuzních stanic

Společných snímků máme jak šafránu, takže když už, tak s ním musím na světlo 🙂
Ze svatby švagra…

Zítra ráno v 8:30 odjíždí děti na týden do ŠvP. Stylově na Šumavu, hotel Sirotek 🙂
Skóre mých pocitů: 10% to nedám, 90% hurááááááááá.
Včera jsem odevzdávala učitelce nadepsané pohledy a v jejich počtu jsme bezkonkurenční Hujerovi.
Doporučené množství bylo tři, máme dvacet.

Tak jsem si střihla Hathajógu!
Akčnější verzi cvičení jsem předem sama sobě rozmluvila, nejspíš bych vyčerpaně blinkla hned při první minutě zahřívání.
Ostatně, po ročním pracovním zápřahu od nevidím k nevidím tu očistu ducha potřebuju jak koza drbání.
Klasicky jsem se nevyhnula otázce, kdo je přítomen poprvé, načež jsem byla umístěna do blízkosti hlavní jogínky a gongu (?!).
Věkový průměr cvičenek byl 50+, index pružnosti ale tipuju někam k pubertě. Bez mrknutí oka ohýbaly těla do rozličných úhlů, paty strkaly někam k ramenům, ramena k zadku, možná uměly i otáčet hlavu o 360° jako sovy.
Já jsem dělala čest svému naturelu a pohnojila jsem i stoj na jedné noze.
Ovšem jako nejzásadnější vnímám svojí neschopnost uvolnění mysli.
Prvně jsme si měly představovat barvy (líbí se mi hnědá….né, ta je trapná. Tak růžová. Růžová? Holka, ty máš dost. Slonovinová? To už je přes čáru, aby si zas někdo nemyslel, že jsem nějaká hogo-fogo).
Následovalo vnímání vůní (já vyřízená, co to vlastně cítím, aromalampu? motorový olej? pot sousedky? nedejbože pot vlastní!?)
Závěrečný gong mi málem přivodil srdeční zástavu a já tímto přísahám, že na sobě začnu pracovat a že si tu relaxaci do hlavy natřískám, jakože já se jmenuju já!

Vyvezla jsem děti na odpoledne na jednu louku v horách (máme to kousíček, pár minut).
Daník se rozhodl, že vystopuje pár hadů, patřičně se na to vybavil, viz foto.

A ještě útržek z jejich oduševnělé debaty:
D: Lálo, i my jsme živočichové! Člověk je prostě živočich.
L: Ale já jediná ne!