Rozmohl se nám tady takový nešvar, děti mi o vánočních prázdninách přestaly spát přes den. Ten pozdně odpolední dojezd sice bývá dost o držku a flašku vína si otvírám už při znělce večerníčku, ale když jim víka zaklapnou už v 19:30, to se mi sakra LÍBÍ!!!!!

Dáda si včera na návštěvě upustil na nohu činku. Opakuji: Dáda, činku! Pravděpodobnost úrazu v blízkosti cvičebního nářadí se u něj totiž limitně blíží nule. Kdyby mu na prst spadla encyklopedie dinosaurů nebo kdyby si tu tlapku přišlápnul svojí druhou nohou, tolik bych se tomu nedivila. Prsteníček má odřenej a hezky dofialova. Kulhá, radši moc pohybu nevyvíjí, nemusel do školky a od rána leží v knížkách. Jinak se u nás nic zvláštního neděje. K arsenálu putovních hraček (tj. těch, které sebou tahá na procházky i na nákup) přibyl od Vánoc liopleurodon a megalodon. Na informacích v globusu už jsme zdomácněli. Tak často tam hlásíme, že sebou bereme na prodejnu synovu havěť, že už tam má naše rodina i přezdívku, prý „Jurský park zas dorazil“ 🙂

Není nad to, když se Vám taťka napaří hned při odpolední návštěvě přátel a vy pít nemůžete a o to míň jste s ním na stejné lodi. Celý večer se pak nese v duchu „Michael Jackson, The King of Pop“! Jako jeho skalní fanoušek zná všechny hity, životopis ze všech stran a má nacvičeno mnoho tanečních figur. Propojil si notebook s televizí a na youtube sjížděl jeden videoklip za druhým a procítěně si zpíval. Ve finále si i pobrečel, konkrétně u tohoto kousku:

Pro mě to znamenalo především to, že za a) nemůžu na internet, za b) nemůžu koukat ani na televizi! Páni, kolik já toho včera uháčkovala, jen kdybych furt nemusela souhlasně kývat, jak je to nadčasový a má to náboj. Před půlnocí jsem odešla do peřin, tak ani nevím, jaký bylo finále. Možná skončil na balkóně a smotnul brčko, aby byl ten návrat do devadesátek kompletní.

Naše vánoční anti-patero:
1. Nemarodím-li jak je rok dlouhý, skončím 23.12. na urologické ambulanci na utz ledvin a močového měchýře. Diagnóza: recidiva zánětu močových cest (vrátil se mi po 3 týdnech, atb na 5 dnů na to tenkrát nejspíš byly krátký). Teď beru mega-dryák, tablety velké snad 3×3 cm, na 10 dní, proabstinuju se do nového roku. A o to víc se chystám žrát!
2. Prostřeme-li před Lauru na sváteční stůl kompletní příbor, rozhodne se rybí polévku nabírat vidličkou a nožem.
3. Jahodový džus, jako dětský drink pro děti ke stolu, není nejlepším řešením.
4. Dovolíme-li taťkovi sestavovat dřevěnou postýlku pro panenky hned při večerním rozbalování dárků, jsme samy proti sobě. Zaměstnáme ho tak na dobrou hodinu (dle plánku je to záležitost na 10 minut) a vánoční atmosféra bude narušena cinkotem šroubků, boucháním gumové paličky a slovním průjmem o nekvalitním výrobku.
5. Koupí-li tatínek autodráhu jako dárek pro syna, nevěřte mu, není to určeno dítěti. Pokud jste na Boží hod pozvaní k babičce na oběd a taťka ji začne v devět ráno stavět, bude to asi problém. Pokud má autodráha délku 5 metrů a pokojíček taky, a navíc Vaše děti neumí létat vzduchem a pohybují se dosti nemotorně, zavání to průserem.

Daník nám právě zanotoval malou ukázku z toho, co si nacvičili ve školce na zítřejší besídku
Prý: „Půjdem spolu do PEKLÉMA, dujdaj dujdaj dujdajdá“.
Nejspíš nějaká mikulášská coververze.
Pokojíčkový funclub ve složení Lála+Bruce+miminko polštář+tatínek ostrozub byl nadšen, Laura tleskala, vyskakovala snožmo a řvala „umíííí“

Vstupuju do dějin jako první svatební svědek, co splnil svou úlohu s kyticí v levé ruce, synem na pravé ruce a dcerou na pravé noze! Tušila jsem, že to tak bude. Za celý den spaly jen 40 minut v autě cestou na obřad a pak už nepomáhalo nic, chtěly jen a jen k mamince. Při mém dotazu, zda někdo z přítomných nemá po kapsách nějaké bonbóny, šel ženichův svědek do vrtule. Kdo to měl vědět, že je to povoláním zubař 🙂 Obecně to byl jeden velký hukot, dopoledne jsem líčila a oblékala nevěstu, posléze jsem oblékala děti (několikrát, Lále se líbilo stahování punčoch a Dádovi svlékání saka), sama jsem skoro odjela v džínách a tílku a účes mi načechral sobotní uragán. Pak jsem se zapotila za volantem, když svatební kolona nečekaně zastavila v kopci kvůli uvízlému kamionu (na silnici cca 5 cm čerstvého sněhu) a já se pak nemohla zaboha rozjet. Zklidnila mě až první sklenka šampusu. Dáda trsal jak o život a Lála snědla, na co přišla. A manžel mi prozradil, že jsem šukézní a kdyby nebyl už ženatý a já neměla děti, dal by si říct!

Pomaluju finišuju s přípravami na tu naší zítřejší slávu a večer vyrážíme směr daleké a neznámé Podještědí. Vzhledem k tomu, že kromě mého nastávajícího švagra, mají v úmyslu se ženit i čerti, bude to zas výjimečně mimořádná záležitost. Můj úkol, coby svědka, zní jasně, nezapomenout doma občanku! Po čerstvých zkušenostech se zbloudilými očkováky si nejsem sama sebou příliš jistá. Navíc mi Laura dost intenzivně pomáhá s balením. Zatím jsem díky tomu zjistila, že tělový korektor na kruhy pod očima nedokáže zamaskovat černý zip na černých kozačkách.

Minulou středu jsem byla na návštěvě u kamarádky Helči. Má úplně stejně staré děti jako já. Bavily jsme se o preventivních zubařských prohlídkách, oni už měli jednu hromadnou rodinnou za sebou, nás čekala druhý den. Vyprávěla mi veselou příhodu o tom, jakej to byl chaos, že doma zapomněla kromě prcků a manžela snad úplně všechno, kartičky od pojištění nevyjímaje.
V duchu jsem si říkala, že MNĚ se tohle stát nemůže, já mám všechny důležité doklady pěkně přehledně, ve žlutým pouzdýrku, vždy po ruce. Že mi v tu chvíli myšlenky nezkameněly, ruce nezabrněly a nos nezasvrběl!!! celý článek