Jdu Dáňovi rozsvítit na záchod, Lála musí s námi.
Měním pytel v odpadkovým koši, jsou mi v patách.
Ať škrábu brambory, oblíkám si podprdu, jdu pro vysavač nebo smrkám, oba stojí maximálně tři kroky za mnou.

Chci svobodu!
Jsme jak zájezd japonských turistů!
Ještě zbývá zavolat vnučku, ta zavolá pejska, pejsek kočku a kočka myš a jsme kompletní!

Posledních pár dnů marně přemýšlím, co nebo koho mi připomíná ten skvostně znějící pazvuk, co vydává můj syn vytrvale, nepřetržitě a rád. A mně se u toho kroutí palce u nohou. Už jsem na to přišla!

V březnu se koná ve školce karneval, téma „Kdopak se to v trávě schoval“.
Ptala jsem se Dandy, za co by chtěl jít.
Dáda by prý rád šel za žraloka.
Vysvětluju, že žralok žije ve vodě, že musíme vymyslet něco jako je mravenec, zajíc nebo muchomůrka. Dáda to komentuje tak, že by šel za ulovenýho žraloka, co ho rybář položil do trávy.
Odpovídám, že to by se ale nemohl moc hýbat ani tancovat.
On: „No a to je právě dobrý!“

Tolik náš turbo-radioaktivní syn…

Dnes přesně 17 let spolu.
Už na archivním snímku z minulého století je patrná moje svatozář a jeho šediny.
P.S. Ideální je fotit se ksichtem ke slunci a vypadat tak už navždy jak debil…

Je právě tolik, kolik je (23:30) a já vytahuju z trouby snídani na zítřek.
Dle Dády jsem prostě Maiasaura, v éře dinosaurů „Dobrá máma“.  A když už jsme u těch pojmenování, Laura konečně odkrývá svojí identitu, přestává si říkat Pippi a nazývá sama sebe JAUVA :-):-)

Dádovi se ze všech holek ve třídě nejvíc líbí Míša. Míša Bureš.
Manžel to vnímá jako znamení, neblahý následek používání rektální rourky v prdíkovém období…

Asi tu propuklo tanyny období. Bez sukně ani ránu, Lála v ní chce jíst, spát, věšet prádlo, mýt si vlasy, trůnit na nočníku. A já mám pro ní doma jen jednu jedinou, momentálně s batikou modelíny, fixek, kakaa a elmexu. Holt nejsem zvyklá, doteď vedla s bráchou dinosauří války a tvořila mu návnadu, když si hrál na žraloka tygřího. Zítra jdu vyplenit místní sekáč a doplnit chuděře šatník.

Vzala jsem dneska Dádu poprvé do knihovny. Hned ve futrech prohlásil, že to tam hezky voní. On je v tomhle celej já. Vrátila jsem se tam na chvíli do dětství. Totožný podmanivý odér, stejně vrzající parkety a pořád ta stejná a milá paní knihovnice. Po trošce počtů jsme došly k závěru, že když jsem jí viděla tenkrát poprvé, bylo jí osmnáct (a mně přišla stará). Daník požádal o knížky o dinosaurech, v regálu jich bylo snad 200, prostě ráj!!! Další hodinu pak nadšeně listoval a nevěřil, že si je může vzít domů.