Děti byly úplně skvělý, buď chrápaly nebo lítaly po odpočívadlech.
Za dobu naší cesty se nic zvláštního nestalo, jen ve Slovinsku nám cca deset metrů před koly přeběhl medvěd grizzly.
Lála teď s vlhčeným ubrouskem smejčí apartmán, Dáda s taťkou dohánějí spánkový deficit a já si jen tak čumím z balkónu…

Je to tady, čas se nachýlil, za pár hodin vyrážíme vozmo k moři, vítaná změna po několika letech odjezdů nach prdel!
Držte nám prosím všechny okončetiny, ať neskončíme někde na pomezí albánských hranic.
Můj milovaný manžel má totiž orientační nesmysl a já mám sice roli navigátora na jih evropy mnohokrát zažitou v rámci služebních cest, ale už jsem asi tisíc let na mateřský! V autě máme narvanou půlku bytu, od lálina nočníku s kachničkou, přes dádovy encyklopedie o dinosaurech a moje háčky a příze až po taťkovy prášky na tlak.
Dáda sebou bere vyvenčit hlavně Bruce a slibuje mu, že uvidí opravdickýho žraloka.
Mně nezbývá než doufat, že bude mít Bruce smolíka.

Mladý, nedávno začínající herecký objev roku Dáda B. dnes předvedl další ze svých odzbrojujících, dechberoucích etud, tentokrát v premiéře divadelní hry s úderným názvem Tříletá preventivní lékařská prohlídka.
Teoretická příprava na roli ze strany jeho matky byla sice chvályhodně důkladná, leč zcela zbytečná. Pravda, sympatický Daniel nepoužil příliš mnoho textu, 13x zopakovaná jediná věta „Nech mě na pokoji!“ může dokonce působit poněkud stroze, ale co chybělo při slovním projevu, bylo mnohonásobně přebito řečí těla, gesty, hysterickým zapálením pro vlastní sebezáchovu, ano, dokonce i nepředstíranými slzami. Troufáme si odhadnout, že mladičký herec v mnohém předčil výkon svého otce, též uznávaného uměleckého barda z prostředí prken ordinací, co znamenají svět. Pamětníci jistě s úsměvem na rtech vzpomenou na tragikomický snímek z let osmdesátých Útěk ze zdravotního střediska.

Poslušně hlásím, že bojový úkol těsně před tříletou lékařskou prohlídkou je splněn!
Danda včera na rovině, při své standardní provozní rychlosti (ploužení se vpřed) zakopl sám o sebe. Kromě kolen a dlaní to asi nejvíc odnesly hlasivky, tolik nevyžádaných teatrálních přídavků tu už dlouho nebylo…

Zatímco Dádovy náznaky období vzdoru přicházely postupně a opatrně, Laura zcvokla zcela přesně a jasně – včera, okolo čtvrté hodiny odpolední (SEČ).
Skřeky MÓÓÓJÉ a NENÉÉ střídá v nepravidelných intervalech s MÁÁÁMA! a TATÍÍÍÍ! Víceméně se jí nepozdává nic, nechce sedět, chce stát, nechce stát, chce sedět. Bílá je černá a kočka není kočka, ale pes. Protože posledních pár dní trávíme na zahradě, tak jsme se stali poměrně slušnou atrakcí pro místní osadníky, k našemu plotu jsou vysílány pozorovací exkurze z celé zahrádkářské kolonie pod krycím názvem „Kdo z koho, fandíme Lále!“.
Dostalo se mi zadostiučinění ze strany manžela, který prohlásil, že tohle poslouchat celý den, zešílí. Teď už chápe, proč mám mobil na chocholouška zařazený mezi 150 a 155.

Ještě mi dovolte zmínit pár murphyho zákonů fungujících na naší milované zahrádce:
1. Vozíme-li ochranné pomůcky proti dešti neustále sebou, nikdy nesprchne, klidně celé týdny. Zapomeneme-li pláštěnky a holínky jednou jedinkrát doma, přižene se lokální obr-mrak a propukne chcanec nečekanec.
2. Usednu-li konečně k zasloužené kávě, vínu, nedejbože k háčkování, před Dádou na zemi se zhmotní neviditelná překážka, která způsobí závažnou odřeninu (centimetr na centimetr).
3. Přiobléknu-li děti do dlouhých rukávů a tepláků, za pět minut veškerý vítr ustane, slunce udeří silou 36 stupňů. Funguje to i opačně, tričko a kraťasy navodí prudké ochlazení.
4. Balení tašek, zamykání chatky a odnos věcí do auta způsobí, že si děti konečně samostatně, v klidu a dlouze hrají na pískovišti.

Pro všechny, kdo jste ho znali a měli jste ho rádi!
Bruce je opět mezi námi!!!
Moje drahá ségruš věnovala Dáňovi k narozkám pytlík gumových mořských rybek z Dráčika (já hlava děravá úplně zapomněla, že původní žralok pocházel z téhle série) a v něm jeho kamarád z nejmilovanějších!
Extáze štěstí, výbuch radosti, slzy dojetí!!!
S Brucem na věčné časy a nikdy jinak!!

Právě jsme se vrátili z tříhodinového představení cirkusu Jo-Joo, podtitul Alenka v říši cirkusu!
Původně jsem z toho měla trochu obavy, název mi nějak mimoděk evokoval východoněmecký porňas z osmdesátek a taky jsem netušila, jak dlouho Lála udrží pozornost.
Už jsem se viděla, jak po pár minutách hledám zmateně východ ze stanu, zmítající se Lálu v náruči a řev tygrů za zády.
A výsledek? Bylo to naprosto famózní!
Obě děti v tranzu, pištěly nadšením. Seděli jsme v loži, cca 1 metr od manéže, takže koníci, pejsci, hadi, šašci, vše téměř na dosah. Laura vítala každé nové zvíře obrovským jásotem, např. tygr = MŇAUUUU, papoušek = PIPÍÍÍ, byla tam bezkonkurečně nejmladší a taky nejhlasitější. Dáňa zas všechny pořád zdravil a házel poníkům popcorn.
Ve finále to nebyla nejlevnější záležitost, ale zážitek prostě něco stojí.

Dost by mě zajímalo, kdy se v restauraci najím jako člověk a ne jako pračlověk!
Dneska jsme se šli v rámci utužení rodinného kolektivu najíst ven. To jsem si zas dala! Že jsem jim radši nenamazala doma rohlík s máslem!
Předně, Lála nikdy u stolu nesedí, to by byla chyba v matrixu. Kmitá z jednoho rohu restaurace do druhého, podlézá všechny židle, kontroluje funkci výčepu, stahuje rolety, vlastním tělem slouží číšníkům jako překážková dráha a dosti výjimečně si k nám odběhne pro nějaké to sousto.
Dáda taky nikdy u stolu nesedí. Dáda leží, buď horizontálně na lavici, není-li k dispozici lavice, pak aspoň složí hlavu na plochu stolu. S výběrem jídla má jasno, vždy a všude si chce dát žraloka velrybího, dneska nám naštěstí denní menu restaurace Hřebíkárna vyšlo vstříc, nabízeli aspoň lososa, uffff.
Když nám připlují kouřící se talíře na stůl, tak s manželem urputně foukáme jak šílenci, dostáváme se téměř do stavu hyperventilace, protože Dáda prostě nemůže počkat, už má obrovskej obrovskej hlad. Střih, Lála si hrábla do mého talíře pro hrst špenátu a běží opravit výmalbu místního interiéru.
Střih, Dáda trvá na ochutnání piva, místo pusou nebere pěnu nosem, utíkají s manželem na pány omýt obličej.
Střih, Lau neodhadla úhel zatáčky mezi barem a vzduchoprostorem. Leží tam v komoře, nožky má nahoře, řev.

Po hodině odcházíme, jsem vyřízená, potřebuju se vysprchovat a potřebuju se v klidu najíst!
Přísahám, že všechny ostatní přítomné děti všech ostatních přítomných rodičů způsobně stolovaly, s lokty u těla, ani drobeček nepřišel nazmar a před jídlem se pomodlily!