Úkol zněl jasně.
Zbavit se ze soboty na neděli dětí a jít dodatečně oslavit naše partnerské výročí. Po pěti letech konečně zase večer vypadnout a ráno mít ještě čas na vystřízlivění. Dokonce jsem svolila i s taneční vsuvkou v místním klubu! Můj manžel je totiž králem parketu, zatímco já, zakomplexovaný introvert, většinou tiše trpím a dost často se za jeho viditelnost z plna hrdla stydím.
První zásek nastal s dádovou virózou. Ale zákon schválnosti si dal výjimečně pohov a Danda to záhy rozchodil, resp. rozkreslil.
Poté, co jsem dneska uklidila Panadol a vybrala restauraci na zítra, se Murphy definitivně probral z komatu a propíchnul tu natěšenou bublinu pomocí teploměru, strčeného do Lálina podpaží.
Začíná se mě zmocňovat vtíravý pocit, že už nikdy nikam nepůjdeme.
Protože tak je to správné, tak to má být…

Dneska odpoledne jsem šli otestovat nově otevřenou hernu Kulíškov do obchoďáku. Dádu tohle hromadné organizované veselí dost bavilo (jako obvykle) a tak se záhy zašil do molitanového boxu, kde se skladují skákací gumové míče a tam si dáchnul.
Dal si svých dvacet za mých devadesát!
Příště půjdeme určitě zas…