„Mami, Jauka maluje!“ volá na mě Dáňa, zatímco já jsem na gauči zcela pohlcena háčkem a počítáním oček. Volám zpět, že to je super, že je to naše šikulka.
Končím spokojeně řadu a v tom mi to dojde. Čím jako maluje, když jsou pastelky, vodovky, fixy i křídy ukryté ve skříni? Naše andělská madam si z košíku v koupelně šlohla novou tubu krému na prdku, odšroubovala, sloupla pozlátko a celý to vytlačila do tmavě hnědýho koberce s delším chloupkem v pokojíčku. A pak už jen použila vlastní fantazii k tvorbě abstrakce.
A víte co? Ten zářivě bílý, mastný krém na opruzeniny je i po týdnu pořád stejně zářivě bílý!! Zkusila jsem už asi všechno, kromě rady „vystřihnout a díry zaháčkovat“.
A tak je to poslední dobou naším denním chlebem, Lála je prostě Lála. I kdybych ten krém přivázala vysoko ke stropu, tak ona si vymyslí a sestrojí důmyslný systém kladek, aby tu překážku zdolala. Nějak nestačím tomu tempu.
Dáda v jejím věku dokázal nehnutě sedět a hypnotizovat houpající se šňůru od žehličky klidně půl hodiny, když jsem stála u prkna. Laura vymýšlí jednu bejkárnu za druhou. Cupuje papírový kapesníky na atomy, míchá čaj mobilem, koupe igráčky v toaletní míse, ochutnává vodu z louží. Celodenně loví bobříka „máminy nervy směr kýbl“:-)