Minulou středu jsem byla na návštěvě u kamarádky Helči. Má úplně stejně staré děti jako já. Bavily jsme se o preventivních zubařských prohlídkách, oni už měli jednu hromadnou rodinnou za sebou, nás čekala druhý den. Vyprávěla mi veselou příhodu o tom, jakej to byl chaos, že doma zapomněla kromě prcků a manžela snad úplně všechno, kartičky od pojištění nevyjímaje.
V duchu jsem si říkala, že MNĚ se tohle stát nemůže, já mám všechny důležité doklady pěkně přehledně, ve žlutým pouzdýrku, vždy po ruce. Že mi v tu chvíli myšlenky nezkameněly, ruce nezabrněly a nos nezasvrběl!!! Přijdu domů a rovnou si jdu překontrolovat doklady na zítřek. A pouzdro nevidím! Vždycky ho mívám v jedné kapse dětské přenosné tašky ke kočáru, ta kapsa je prázdná! Začínám dolovat v paměti, nedávno jsem zařizovala Lále stavební spoření, bylo k tomu potřeba rodné číslo a já to pouzdro brala sebou, do kabelky. Další den jsem si čirou náhodou po sto letech koupila kabelku novou. Tu starou jsem po delším rozmýšlení zrovna včera vyhodila do popelnice!!!
Doprdele, do popelnice!! Je možný, abych byla takovej idiot a to pouzdro tam nechala??? Nechávám děti i manžela, ťukajícího si na čelo, svému osudu, házím na sebe starou bundu a jdu se hrabat v popelnicích (společných pro 8 paneláků o sedmi patrech a dvou vchodech), abych po chvíli zjistila, že jsou čerstvě vyvezené. Volám na technické služby, připravena k odjezdu na skládku a odhodlaná prokousat se několika tunami smíšeného odpadu. Dispečer mi bere vítr z plachet, dnešní odpad už je bohužel slisovaný. Následuje bezesná noc plná vnitřních výčitek. Co když tu popelnici předtím probral nějaký bezdomovec a teď kabelka i s doklady koluje neznámo kde? Manžel radši jen významně mlčí.
Ráno u paní zubařky trapčím s Lauřiným rodným listem, ještě tam nemá registraci a kartička pojištěnce je dost potřeba.
Následně si telefonicky sypu popel na hlavu před operátorkou u zdravotní pojišťovny, je milá, brzy mi pošle kartičky nové.
Další zastávka je u pediatra, žádám o znovuvystavení zdravotních a očkovacích průkazů obou dětí, sestřička je nadšená.
Nakonec se jedu znemožnit na Policii ČR, chci o tom všem udělat záznam, před očima mi běží krimipříběh o vyloupení banky a o tom, jak pachatel nechá na místě činu dádovu kartičku pojištěnce. Je to jasný! Půjdou po mně!! Pán na recepci mě posílá bez zápisu domů, prý se nemám tolik koukat na televizi (?!)

Střih, den poté, zvoní mi telefon. Ségra. Strávili jsme u ní minulý víkend, čerstvě se přestěhovala do České Lípy za svým nastávajícím, tak jsme to jeli poprvé omrknout. Za topením prý našla jakési pouzdérko Lála mi dělala čistku v tašce. Štěstí, že si Evička potrpí na důkladný úklid, kdyby ho Lau hodila za topení u nás doma, tak tu zůstane jako archiválie navždy jako vzkaz příštím generacím!