Kajícně hlásím, že mě dneska poprvé v životě zastavila policie, hezky s blikačkou „stop“ a rovnou s pokutou.
Tak urputně jsem na jedné křižovatce bádala, komu všemu dávám přednost, až jsem zazdila detail, že tam nesmím odbočit doleva (a odbočila jsem).
Po stažení okénka ze mě stoický klid a sebejistota přímo stříkaly.
Byla jsem ztělesněním článku v příručce pro kriminalisty, kapitola: Zločinec a řeč těla.
Hlas mi vibroval, na čele krůpěje potu.
Třesoucími se prsty jsem strážci zákona podala místo řidičáku kartičku pojištěnce.
Naštěstí měl pochopení. Když viděl, že mám posledních pár vteřin před omdlením, vypsal mi stvrzenku na 100,- Kč a skoro mi donesl kelímek kávy na uklidněnou.
Nakonec zamával Lále, která na mě celou dobu zezadu řvala „Mami, nestresuj“! a konejšivým hlasem se s námi rozloučil…
2 Comments
Milá Petro,do tajů internetu se prokousávám postupně a měla jsem tu čest nalézt i Váš blog.Sedím na sedačce, vedle mne usíná manžel, ale jakmile jsem mu začala číst Vaše vtipné příběhy ze života, tak jsme se tu oba řehnili jako koně.Mateřství zvládáte s osobitým humorem, jinak to snad ani nejde.Přeji Vám hodně legrace s Vašimi dětmi, ráda se budu k Vašemu blogu vracet, nejen kvůli Vašemu humoru, ale i dobrým nápadům a návodům háčkovaných dílek. Díky za ně. Určitě se Vám zase ozvu.Dnes jste mi nalila hodně optimismu do mé, poslední dobou, unavené duše.Marta Rei.
Dobrý den Marti,
moc díky za Vaše milá slova.
Je 5:40 a Daník mi do ucha chrápal tak, že jsem prchla do obýváku…a tahle zpráva mi hned udělala hezčí den.
Mějte se krásně a pozdravujte manžela 🙂