Školkový fekální humor na vrcholu.
Kdo není pokakánek, počůránek, případně hovňousek, jako by nebyl!
A taky tam frčí jazykové pusinky, Danda je samozřejmě praktikuje s Míšou Burešem, jak jinak…

Dáda mi před odchodem do školky sepsal recept na koláč.
Odpoledne budeme péct.
Jdu shánět ingredience, mám co dělat…

Zítra jdu po pěti letech (poprvé po dětech) zase darovat krev.
Ač jsem s tím nikdy neměla problém, teď mám bůhvíproč staženou prdel.
Po těch porodech jsem vůbec nějaká cinklá, roním slzy na počkání.
Stačí pár záběrů z Vlaku dětství a naděje a jsem marná.
No nic, transfuzním stanicím zdar, mým cílem je neomdlít po prvním decilitru.

Dádova záliba v tvorstvu druhohor je už známá věc.
Dinosaury kreslí, hraje si na ně, zdá se mu o nich.
A tak jsme v sobotu podnikli Cestu do pravěku.

Kdyby k nám někdo nakouknul v pátek večer, nejspíš by volal chocholouška. Taťka urputně na sporáku vyvařoval kančí zub, já jsem dle stránek vévévé.jaksakravypadatrilobit.cz s vyplazeným jazykem fixkou na plochý kámen malovala zmíněnou potvoru a následně jsem svým pilníkem z manikúry asi hodinu tvarovala malej šutr do tvaru tesáku.

Ale výsledek byl víc než famózní!
Daník za každým ptačím skřekem slyšel pterodaktyla, za dešťovou přeháňkou viděl příchod Doby ledové. Během tříkilometrové túry lesem našel otisk trilobita, zkamenělý zub allosaura a dráp velociraptora.
Se svými úlovky spí v posteli a tvrdí, že „pravěk je jeho život“ 🙂